Enzymy, potraviny a nemoci

Navazujeme na článek z minulého čísla „Jak jsou důležité enzymy“ a přinášíme další ukázku z knihy Dr. Edwarda Howella ENZYMOVÁ VÝŽIVA. Jak jsou enzymy důležité. Vydalo ji nakladatelství Pragma, V Hodkovičkách 2/20, 147 00 Praha 4, www.pragma.cz. Autor, americký lékař, přes více než padesát let studoval vliv enzymů obsažených v potravě a založil si vlastní praxi, ve které se soustředil na léčbu různých chronických onemocnění pomocí správné výživy. Připomínáme jen, že enzymy jako životně důležitá energie, umožňují trávení potravy. Náš organizmus produkuje trávicí enzymy vlastní. Exogenní enzymy, přijímané potravou, jsou ovšem nezbytné pro optimální fungování a zdraví našeho těla – tyto jsou přítomné v každé syrové potravině.

Syrové mléko a dieta

Před érou pasterizace bylo syrové mléko docela v módě a těšilo se podpoře řady lékařů. To bylo ještě v dobách, kdy jsme mohli syrové mléko koupit v jakémkoliv obchodě s potravinami a mlékaři je dodávali přímo do domu. Původně se mléko neprodávalo. Každá rodina měla krávy a produkovala si tak své mléko vlastní, stejně jako máslo a sýr. Krávy se pásly na přírodních pastvinách a nikdo nezvyšoval jejich dojivost pomocí různých pochybných koncentrátů. Když se lidé začali stěhovat do měst, z mléka se stal normální obchodní artikl. Byly vyšlechtěny krávy s většími vemeny a vyšší dojivostí.

Tím, že jsme zvířata přinutili, aby produkovala o mnoho více mléka, než kolik by jim stačilo pro vlastní potomky, jsme ovšem zvýšili jejich náchylnost k různým chorobám.

Když jsem byl malý chlapec, celá stáda krav téměř nepotřebovala veterináře.

Když se s mlékem začalo obchodovat, muselo být transportováno i na značné vzdálenosti a často podléhalo bakteriální kontaminaci. Masová produkce dokázala sice vyrobit více mléka, ale jeho kvalita se snížila. Před vynálezem chladniček byly chovány krávy ve městech ve velkých kravínech, aby se zaručila rychlá dodávka mléka zákazníkovi. Některé tyto krávy nikdy neviděly sluneční světlo, nikdy nebyly venku. Tuberkulóza se u nich stala běžnou chorobou. Pasterizace mléka se stala nezbytnou, aby se zabránilo přenosu chorob na člověka. Pozoruhodné je, že po obecném rozšíření pasterizace ztratilo mléko svou léčivou moc a mléčná dieta ztratila při léčbě své opodstatnění. Lékaři přestali o mléku uvažovat jako o léku.

Jestli si někdo chce udělat představu o tom, na jaké nemoci se dříve mléko používalo, existuje kniha z roku 1908 (v USA – pozn. red.), kterou napsal lékař jménem C. S. Potter – Mléčná dieta jako lék na řadu chronických onemocnění. Čtenář by měl mít na paměti, že mlékem se rozumí syrové neupravené mléko starých časů, s aktivními enzymy. Doktor Potter samozřejmě nemohl roku 1908 vědět nic o enzymech v potravě. Ocituji několik vět z knihy doktora Pottera:

Lidé s nadváhou nebo ti, kteří trpí zácpou, musí po dobu 36 hodin před zahájením mléčné diety jíst ovoce. Posledních tisíc případů, které jsem sledoval, mělo průměrnou spotřebu mléka necelých šest litrů denně. Při ryze mléčné dietě by mohlo být nebezpečné vypít méně. Mléko se užívá každou půlhodinu a to celkem dvaatřicetkrát. Mléčná dieta by měla být držena přinejmenším čtyři týdny, což je ve většině případů dostatečný čas k tomu, aby se vyléčila jakákoliv z následujících chorob: nervové zhroucení, celková slabost, mnoho kožních problémů, jednoduchá anémie, katar, potíže se žlučníkem, dispepsie (porucha trávení), senná rýma, nespavost, žaludeční vředy, malárie, neuralgie (bolest nervového původu), neurastenie (nervová slabost) a počáteční stadia takových nemocí, jako jsou souchotiny, revmatizmus a selhání ledvin. U pokročilejších stadií je třeba delší doby léčby.

Podstata kladných účinků potravin na lidské zdraví skutečně spočívá ve všech faktorech, kterými příroda potraviny vybavila. Jestliže některé faktory (ať už vitaminy, minerály nebo enzymy) odebereme, výsledkem bude „méněcenná“ strava, od které nemůžeme očekávat stejné biologické efekty jako od potravin syrových, přírodních. Postavení mléka jako léku na řadu různých zdravotních problémů se zcela rozplynulo, jakmile se začalo s jeho plošnou pasterizací.

Enzymová terapie při rakovině

Aby se organizmus vyhnul onemocnění, nebo aby byl schopen vypořádat se s chorobou již probíhající, musí neustále přijímat bílkoviny, vitaminy a minerály. Nestačí však jen tyto látky přijímat. Je třeba je zabudovat do krve, nervů, orgánů i tkání. Tuto funkci plní metabolické enzymy. Jedině tyto enzymy jsou schopny zabudovat proteiny, vitaminy i minerály do tkání ve vašem těle. Pokud musíte velkou část svého enzymového potenciálu věnovat na tvorbu enzymů trávicích, otevíráte tím cestu pro vypuknutí nějaké choroby. Je to jako byste chtěli jednou plechovkou barvy natřít celý dům. Pokud vám ovšem pomohou s trávením exogenní (zevní) enzymy, budete mít k dispozici dostatek enzymů metabolických, které budou pracovat pro vaše zdraví.

Protože nemáme žádný důkaz o tom, že lidská rakovina a nádory u laboratorních zvířat jsou identické, není důvodu, proč bychom nemohli začít používat enzymovou terapii u lidí, aniž bychom ji nejprve zkoušeli na zvířatech. Enzymy nejsou toxické a nepatří tedy do stejné kategorie jako léky používané při chemoterapii. Pokud bychom nejdříve vyzkoušeli enzymovou terapii na laboratorních zvířatech, hrozilo by nebezpečí, že by případné negativní výsledky vedly k chybnému závěru o bezcennosti enzymů v léčbě spontánních lidských nádorů. Jestli už musí být použita nějaká zvířata, musí se jednat o jedince se samovolně vzniklou rakovinou.

Nabízím léčebný program, který zahrnuje speciální stravu a masivní enzymovou terapii. Tento program může být prováděn pouze v nemocnici, kde jsou životní funkce pacienta pod nepřetržitou kontrolou. Součástí této diety jsou časté drobné pokrmy a perorálně podávané enzymy každou půlhodinu. Z toho je zřejmá nezbytnost pečlivého dohledu nad pacientem, zejména v konečných stadiích onemocnění.

Jak zvítězit nad alergiemi

Vezměme si jako příklad alergie na některé syrové potraviny – dejme tomu jahody. Máte po nich vyrážku? Jen je jezte dále! Ale pouze jednu denně. Ano, jednu jahodu za den. Pokud po ní stále máte vyrážku či nepříjemný pocit svědění, nejezte ji celou, ale jen kousek. Až si vaše tělo na toto množství zvykne, zvyšte dávku – jezte dvakrát denně jednu jahodu. Potom třikrát denně, vždy dvě hodiny po jídle. Někteří lidé mohou poté přejít rovnou na několik plodů třikrát denně a nakonec jsou schopni sníst třikrát denně malý talířek jahod, aniž by měli nějakou alergickou reakci. Jiní musejí postupovat pomaleji. Všechno chce svůj čas.

Může to trvat třeba i týdny nebo měsíce, než váš imunitní systém začne danou potravinu tolerovat. Vaším cílem by měl být stav, kdy budete schopni sníst plný talíř jahod (nebo jiného jídla, na které jste alergičtí), aniž byste měli nějaké příznaky alergické reakce. Objeví-li se slabá reakce, je to znamení, že musíte pokračovat s menšími ale častějšími dávkami. Všechno toto úsilí by asi nestálo za to, pokud by šlo jen o navození tolerance k jedné potravině. V sázce je však něco mnohem důležitějšího.

Vaše alergická reakce na syrové jídlo může být znamením, že enzymy ze syrové stravy se neslučují s nějakým konkrétním „nezdravým“ stavem vašeho organizmu, snaží se tento stav potlačit, a proto jsou na „válečné stezce“.

Je tudíž také možné, že svědění, pálení, popraskaná kůže a jiné alergické reakce je způsobeno nějakým škodlivým materiálem, který se snaží opustit naše tělo. Není tedy možné, že jahody (či jiná potravina) obsahují nějakou léčivou látku, například enzymy, které se vypořádávají s různými škodlivinami, které se dostaly do našeho těla? Enzymy jsou velice pracovité a aktivní. V laboratorních podmínkách musí mít konkrétní enzym svůj konkrétní substrát. Amyláza (druh enzymu) nebude štěpit proteiny, ale pouze škrob. A obdobně, jestliže najde enzym ze syrové potraviny svůj substrát ve vašem těle, pustí se do práce. Je-li tímto substrátem nějaká cizorodá látka, může se stát, že váš organizmus nebude snášet produkt této enzymové reakce. V takovém případě se bude vaše tělo snažit se jej zbavit – a toto úsilí se může projevil navenek jako alergická reakce.

Dr. Edward Howell

Zdroj: časopis MEDIUM č. 9/2007