dcdf

Strážci planety Země

Obědvali jsme s Daskalem a Jakovem u nás doma. V rádiu zrovna dávali nejnovější zprávy o Skylabu, americké vesmírné laboratoři na oběžné dráze Země. Bylo 11. července 1979, kdy se měla tato loď vrátit do atmosféry, a světová média byla ve střehu. Na předpokládanou dobu jejího pádu byly dokonce zrušeny lety letadel a všude vládlo napětí a obavy. Bylo oznámeno, že Američanům se řízení Skylabu vymklo z rukou a hrozilo, že se zřítí nad obydlenými oblastmi.

Tak začíná 10. kapitola knihy STROVOLOSKÝ MÁG. Zázračný svět duchovního léčitele Daskala, autor Kyriacos C. Markides. Zázračný léčitel Daskalos z Kypru nejen léčil, ale přednášel těm, kteří přišli naslouchat, o věcech mezi nebem a zemí, které získával od svého duchovního učitele i vlastními zkušenostmi. Knihu vydalo nakladatelství Eugenika ( www.eugenika.sk), objednávky u Zásilkového knihkupectví Poznání, Tř. 1 máje 29, 772 00 Olomouc, tel.: 585 225 151, www.poznani.cz. Daskalos pak na téma strážců Země pokračoval.

* * *

Daskalos řekl, že je načase, aby zjistil, jak je na tom „tam nahoře“ Skylab. Sedl si na gauč a opřel se zády tak, že napůl ležel. Sedl jsem si naproti němu, v ruce pero a zápisník. Vedle mě seděla Emilie s udiveným a nechápavým výrazem na tváři. Z druhé strany vedle Daskala byl Jakovos (Daskalův nejschopnější žák) a jeho pohled prozrazoval obavy.

„Půjdeš se mnou?“ zeptal se ho Daskalos.

„Ne,“ řekl Jakovos a zkřivil obličej.

Daskalos zavřel oči a připravil se opustit své tělo. Jakovos se s napjatým výrazem soustředil na pupek svého Mistra, zatímco ten vypadal jako v transu. Tiše jsme pozorovali, co se děje. Ve vzduchu bylo něco divného. Za deset minut se Daskalos probral.

„Tam nahoře je velká tma,“ hlásil zachmuřeně. „Jsou tam i jiní. Viděl jsem nějaké Indy, Tibeťany a Afroameričany. Byl jsem tam jediný Evropan. Vypadalo to, že se bojí té tmy, a drželi se hodně daleko od Skylabu. Snažil jsem se dostat tak blízko, jak jen to šlo. Vibruje démonicky.“ Daskalos pohyby rukou naznačil, jak se Skylab hýbá.

„Daskale, co jste tam nahoře dělal?“ zeptal jsem se.

„Zkusil jsem loď odtlačit nad jižní polokouli, kde je víc vody a míň lidi.“

„Ale jak jste zkoušel odtlačit Skylab nad jižní polokouli?“

„S pomocí své mysli jsem vytvořil disk ve tvaru měsíce a nasměroval jej ke Skylabu, aby do něj vrazil a posunul ho směrem na jih.“ Pak se Daskalos zmínil o tom, že jeho stříbrná šňůra ho táhla zpátky do těla.

„Proto tolik vibroval prostor kolem mého solárního plexu,“ pokračoval Daskalos, „jak jste si asi všimli.“

„Co kdybys teď šel se mnou a pomohl mi zatlačit ji na jih?“ znovu Daskalos vybídl Jakova. Jakovos zase odmítl. Raději dával pozor na tělo svého Mistra.

Daskalos se zase dostal do transu. V pokoji vládlo ticho a nehybnost. Všichni jsme čekali na Daskalův další pohyb. Když otevřel oči, zdál se být ještě vzrušenější než předtím.

„Právě jsem viděl tři létající talíře. Bytosti, které v nich byly, se mnou komunikovaly a požádaly mě, abych přestal vrhat na Skylab ty měsíční disky, protože narušují jeho rovnováhu. Řekly, že jejich metoda je lepší, a pozvali mě, abych přešel na jejich stranu a pozoroval, jak pracují.“ Pak vysvětlil, že tyto bytosti namířily na Skylab světelné paprsky a pak se pohnuly směrem na jih a zkusily Skylab táhnout za sebou. Daskalos chytil Jakova za ruku a znovu ho nutil jít s ním. Mezitím jsem potichu zapnul tranzistor, abych si poslechl nejnovější zprávy BBC. Hlasatel říkal, že Američané doufají, že vesmírná loď spadne do jižního Atlantiku nebo do Indického oceánu. Pořád ji nedokázali ovládat a obávali se, že se zřítí na obydlené území. Když se Daskalos zase probral z transu, živým hlasem pokračoval v popisu svých zážitků s mimozemšťany.

„Jsou to opravdu velmi vyspělé bytosti. Žijí ve vyšším noetickém (duchovním) světě a nemají žádnou formu. Požádali mě, abych zanechal svou podobu a přidal se k nim.“

„Opravdu to musíš udělat?“ tiše pronesl Jakovos, přestože velmi dobře věděl, že je marné to Mistrovi vymluvit.

„Jistěže ano,“ řekl tvrdohlavě Daskalos a vysvětlil, co zamýšlí udělat.

„Teď musím opustit svou podobu a vznést se bez formy, jenom jako své vědomí.“

Pak se po krátkém oddechu ještě jednou dostal do transu, který si sám navodil. Všiml jsem si, že tentokrát se mu prudce třásly ruce a škubalo mu v obličeji. Jakovos pořád dával pozor. Za deset minut změřil Daskalovi tep. Šeptem hlásil, že má tep sto deset za minutu. Za chvíli Daskalos otevřel oči.

„Nedaří se jim odtlačit ji. Démonicky hvízdá a dělá ohlušující hluk. Ty superinteligentní bytosti se opravdu velice snaží. Ve srovnání s nimi jsme zcela bezvýznamní. Když se jim nepodaří změnit její dráhu, spadne na Kanadu.“ Pak se připravil jít znovu „nahoru“.

„Tep mi klidně může stoupnout na sto čtyřicet. Bude to pro mě snadnější,“ nařídil svému žáku. „Tohle je poprvé, co dělám něco takového,“ dodal Daskalos a zavřel oči. Uběhlo osm minut a Jakovos celou dobu měřil Mistrovi tep.

„Dostala se na příznivou dráhu,“ řekl Daskalos, když se probral z transu, naprosto spokojený s dobře odvedenou prací. „Daskale, může někdo ty bytosti vidět normálníma očima?“

„Ne, žijí v noetickém světě. Nemají žádnou formu.“ Pak nám začal podrobněji vyprávět o svém zážitku s mimozemšťany.

„Jsme strážcové zahrady Země, řekli. Vaše Země je jako jesle plné vřeštících děcek. Je to zahrada plná parazitů a virů – řekl jsem já. Ne, je to projev života, odpověděli oni.

Vypadalo to, že pracují ve skupinách, které se mi jevily jako létající talíře. Zeptal jsem se jich, jestli to doopravdy jsou létající talíře, ale zdálo se, že mou otázku ignorují. Namísto toho řekli, že jsou ,vesmírní lidé´, Žijí všude kolem naší planety. Odtamtud shora vypadá Země jako překrásná koule.

Komunikoval jsem s těmi bytostmi tak, že jsem se s nimi zkoordinoval. Byl jsem uvnitř nich a ony byly uvnitř mě. Vyslovil jsem přání ještě někdy se s nimi setkat a pozval jsem je k nám na Zem. Odmítli. Řekli, že raději se na nás budou dívat z dálky. ,Cestu už znáš, přijď sem za námi,´ odpověděli.

Možná, že jim není příjemné navštívit Zemi. Když už jsem se měl vrátit do svého těla, poradili mi: ,Projdi přes nás, abys došel dolů odpočatý. Poté jsem se cítil velmi uvolněně. Opravdu nás milují.“ Daskalos vyjádřil svůj údiv a přemítal nad povahou těchto superinteligentních bytostí.

„Měl jsem pocit, jako kdyby to byly nějaké světelné formy s vibrující intenzitou. Je jich nespočet.“

Chvíli bylo ticho, jak Daskalos hloubal nad svým zážitkem. „Myšlenka je něco tak krásného! Přijímal jsem jejich myšlenky a rozuměl jsem jim. Měl jsem dojem, že vědí všechno, co vím já. Zřejmě to jsou nějaké archandělské mocnosti.“

V devět hodin večer jsem si poslechl zprávy. Hlasatel oznamoval, že američtí vědci začali nad Skylabem získávat částečnou kontrolu. Přesto stále hrozilo, že se zřítí na severovýchodní pobřeží Spojených států nebo na Kanadu. Později té noci oznámila stanice BBC, že část Skylabu spadla do Indického oceánu a zbytek do neobydlené oblasti v Austrálii. Všem se ulevilo.

Kyriacos C. Markides

Zdroj: časopis MEDIUM č. 6/2007