Muž a žena. Meditace a láska

V roce 1974 v indické Púně na spontánní otázky přítomných odpovídá osvícený mistr Osho. Otázky a odpovědi jsou zaznamenány v knize OSHO: CESTA BÍLÉHO OBLAKU, vydalo ji nakladatelství Pragma, V Hodkovičkách 2/20, 147 00 Praha 4, www.pragma.cz. Následují z ní otázky a Oshovy odpovědi ohledně ženské energie.

* * *

Některé ženy říkají, že sice hledají tělesné uspokojení, ale od té doby co tě potkaly, je již neuspokojuje normální běžný člověk. Jiné ženy říkají, že pociťují mnohem více lásky od té doby, co jsou u tebe. Gurdějev snad řekl, že žena může dosáhnout uspokojení jen prostřednictvím muže. Můžeš nám něco říci o ženské energii?

Ano, Gurdějev řekl, že žena může dosáhnout nejvyššího sjednocení jen prostřednictvím muže, a měl pravdu. Měl pravdu, protože

ženská energie se liší od mužské energie.

Je to stejné, jako kdyby někdo řekl, že jenom žena může přivést na svět dítě. Muž nemůže porodit, může přivést dítě na svět jen prostřednictvím ženy. Fyzické bytí ženy je takové, že ji předurčuje k mateřství. Nikoli muže. Muž může mít dítě jen prostřednictvím ženy.

Při duchovním zrození je tomu opačně. Žena může být osvícena jen prostřednictvím muže. Obě duchovní a právě tak fyzické energie jsou rozdílné. Proč? Proč je tomu tak? Přemýšlejte, není to otázka rovnoprávnosti. Je to otázka rozdílnosti.

Žena není žádným nižším bytím proto, že nemůže být přímo osvícena, a muž není nižším bytím proto, že nemůže přímo rodit. Jsou prostě oba rozdílní. V tom netkví zhodnocení, ani problém rovnocennosti nebo nerovnocennosti. Jsou prostě oba rozdílní. To je skutečnost.

Proč je pro ženu těžké, aby dosáhla osvícení přímo?
Proč je pro muže možné bezprostřední přímé osvícení?

Jsou jen dvě cesty, dvě základní cesty, které vedou k osvícení. Jednou je meditace, druhou je láska.

Můžete je nazývat dhjána jógou a bhakti jógou, cestou moudrosti a cestou odanosti Bohu. Obě jsou základními cestami. K lásce potřebujeme druhého. Meditaci může provádět jedinec.

Muži mohou být osvíceni prostřednictvím meditace, protože dovedou být snadněji sami a tak mohou dosáhnout osvobození přímo. Být sám je přirozenou vlastností muže – hluboce uvnitř je sám. Pro ženu není samota lehká, dokonce velmi těžká, téměř nemožná. Celé její bytí je mocnou touhou po lásce. A k lásce potřebujeme druhého. Muž může meditovat, když zde druhý není – to není problém, ale jak má člověk milovat, když zde není druhý?

Žena, ženská energie dosahuje meditativního stavu láskou – a mužská energie dosahuje lásky meditací.

Když se Buddha vrátil do svého paláce, byla jeho žena rozlícena – dvanáct roků se neobjevil. Jedné noci, aniž by co řekl, zmizel. Utekl jako zbabělec, zatímco ona spala. Buddhova žena, Jašódhara, by mu dovolila odejít, byla statečnou ženou, dovolila by mu, aby ji opustil, kdyby se jí byl zeptal, nedělala by žádné scény, ale Buddha nic neřekl. Měl strach, že by se něco nezdařilo, že by začala plakat nebo něco jiného. Ale strach ve skutečnosti neměl kvůli ní, strach byl hluboko v jeho vlastním nitru. Bál se, že by pro něho bylo příliš obtížné Jašódharu opustit, kdyby zde ležela a plakala. Měl jako každý muž strach jen o sebe. Bylo by to kruté a on nechtěl být krutý. Utekl raději, když spala. Utekl odtud a vrátil se za dvanáct let. Jašódhara měla mnoho otázek a jedna z nich byla:

Řekni přeci, můžeš-li, čeho jsi venku dosáhl, čeho nebylo možno dosáhnout tady ve společném životě se mnou? Říká se, že na to Buddha mlčel. Ale já odpovídám: Buddha by toho nebyl dosáhl, neboť Jašódharu velmi, velmi miloval. Byl to skutečně hluboký vztah. Kdyby zde nebyl žádný vztah, kdyby Jašódhara byla jen hinduistickou manželkou, kdyby mezi nimi nebyla láska, pak by mohl být Buddha osvícen i ve společném soužití.

Ve vztazích bez lásky nejsou skutečně žádné problémy. Druhý se pohybuje jenom na okraji území a člověk není svázán. Druhý neexistuje, druhý je vlastně jen tělem, které se pohybuje na vnější úrovni. Ale Buddhova láska byla hluboká.

Pro muže je těžké meditovat, když miluje. To je problém. Je to neuvěřitelně těžké, poněvadž žena nebo někdo druhý vstupuje do popředí vědomí milujícího muže. A když chce meditovat, točí se celá jeho bytost a myšlení kolem milovaného. To strach způsobil, že musel Buddha uprchnout. Až dosud o tom nikdo nemluvil, ale Buddha uprchl ze svého domu od své ženy a svého dítěte, protože skutečně miloval. Byl to skutečně hluboký vztah. A když člověk někoho miluje, může na něho možná zapomenout, když je zaměstnán, ale není-li zaměstnán, okamžitě si na milovaného vzpomíná. Pak není přestávek mezi myšlenkami, v nichž by mohlo božské vstoupit. Když ještě seděl Buddha na svém trůnu a vládl, bylo vše v pořádku, mohl občas na Jašódharu zapomenout. Ale jakmile přestal být zaměstnán, byla Jašódhara zde. Přestávky mezi myšlenkami byly vyplněny Jašódharou a pro božské byla zatarasena cesta.

Muži nemohou dosáhnout božského prostřednictvím lásky, neboť jejich energie se zcela odlišuje od ženské energie. Muž musí nejprve dosáhnout meditace, pak k němu přichází také láska.

Pak není nenávisti. Muž musí nejprve dosáhnout božského, pak se stane také milovaný božským. Buddha se vrátil za dvanáct roků a teprve pak byl problém vyřešen. Nyní byl Bůh i v Jašódhaře. Předtím stála v cestě, a bylo těžké nalézti Boha. Nyní byl Bůh všude.

Přesně opačně to probíhá u ženy. Nemůže meditovat, poněvadž je celým bytím tažena k druhému, nemůže být sama. Je-li sama, je nešťastná. A když se řekne, že samota je čistá svátost, totální vytržení, nemůže tomu porozumět. Všude na světě byla samota zdůrazňována jen proto, že mezi hledajícími bylo více mužů. Buddha, Muhammad, Mahávíra, Ježíš – všichni se uchylovali do samoty a byli v samotě osvícení. Vytvořili obecný názor. Když je žena sama, cítí se nešťastnou. Je-li přítomen milovaný, a může to být i jen v její představě, je šťastná. Živí se láskou, kterou jí někdo dává, nebo kterou dává ona. Potřebuje kolem sebe lásku, je jí výživou, subtilní potravou; žena umírá hladem, vadne, není-li přítomna láska. Celé její bytí se zmenšuje. A proto nemůže žena nikdy pochopit, že může být samota krásná. Toto ženské postavení tvoří cestu lásky a odevzdání Bohu. Samotný božský milenec jí postačí – žena nepotřebuje tělesného milovaného.

Pro ženskou energii nastává meditace jen v nejhlubším seberozpouštění láskou.

Pak teprve může být sama, pak to není problém, neboť teď již není sama. Milovaný je s ní sjednocen, je stále s ní. Láska je pro ženu Bohem. A právě jen takovou láskou k milovanému přichází k bodu, kdy se milující i milovaný sjednocují. Pak nastává meditace. Tento rozdíl je třeba mít na zřeteli a je nutné mu hluboce porozumět, neboť vše na něm závisí.

Gurdějev měl pravdu. Ženská energie je milující a samádhi a meditace jsou květy této lásky. Satori je rovněž dosahováno ženami, ale láska je hlubokým kořenem a satori květem. U mužské energie je satori, samádhi a meditace kořenem, z něhož rozkvétá láska.

Osho

Zdroj: časopis MEDIUM č. 5/2006