Megalitické stavby s energetickou regulací

(Pokračování článku Megality jako energetické stavby z předchozího čísla MEDIA.)

Budování megalitických staveb s regulací energie vyplynulo pravděpodobně z poznatku, že uzdravovací procesy prostřednictvím menhirů, dolmenů, kromlechů a hliněných valů mohly být využívány pouze nepravidelně. Povětrnostní podmínky vytvářely různé průtoky vodních toků a tím i změny v hodnotách energetických složek. Regulací vodního průtoku bylo umožněno udržovat požadovanou energetickou hladinu a velká hmota stavby zajišťovala její stabilitu.

Jeruzalémský rybník

Skutečnost, že ozdravné účinky vodních toků měly souvislost s jejich energetickou hodnotou, lze odvodit z provozu jeruzalémského rybníka. Rybník Bethesda v Jeruzalémě byl zčásti vytesán a částečně vystavěn ve vyschlém korytu potoka, které se naplňovalo vodou pouze za deště. Jeho rozměry byly asi 60 x 80 m a byl 7 m hluboký. Rybník excentricky rozdělovala 6,5 m široká kamenná hráz, takže vznikl menší severní a o něco větší jižní rybník. Dvojitá nádrž byla na všech čtyřech stranách obklopena sloupovými halami, pátá hala byla postavena na dělící hrázi. Je předmětem dohadů, kdo a kdy rybník postavil, ale předpokládá se, že byl pohanskou svatyní. Informace, která je zachycena na měděném plechu z třetí jeskyně v Kurmánu, naznačuje jak známá byla tehdy tato svatyně, v níž docházelo k zázračným uzdravením. Důležitá a pozoruhodná je okolnost, že Janovo evangelium (J 5,2) zde prozrazuje autorovu výbornou znalost místních poměrů, kterou archeologie beze zbytku potvrdila. Jan ve zmíněném textu uvádí, že v pěti halách leželi nemocní a očekávali hnutí vody. Po naplnění rybníka čekali nemocní před koupelí "jistý čas až anděl upraví vodu".

Jeruzalémský rybník nebyl umístěn ve vyschlém korytu potoka náhodně. Kdyby jím neustále protékala voda, nebyl by k dispozici "jistý čas" na její úpravu. Voda, která po dešti zaplnila nádrže, měla nějakou energetickou hodnotu, která se postupně snižovala nebo se mohla také zvyšovat. Mohly zde být ještě další vlivy, které přispěly k energetické úpravě vody, jako např. zvýšená koncentrace energetických zón ve spolupůsobení s okolní horninou apod. Když voda nabyla optimální hodnotu, oznámil duchovní vůdce všem přítomným, že "anděl již vodu upravil" a uzdravující koupel mohla začít. Okolí rybníka, zastavěné sloupovými halami pro čekající poutníky, nasvědčuje tomu, že voda skutečně ozdravný účinek měla, v opačném případě by poutníci k rybníku nedocházeli.

S energií vody experimentuji již řadu let ale nedomnívám se, že bude snadné nalézt její optimální hodnotu, která se projevuje ozdravnými účinky. Není to záležitost pouze energetická, svou roli zde mají také interaktivní vlivy okolních hornin apod. Další výzkum kosmické energie bude časově i technicky velmi náročný. Každý prvek má svůj specifický kód, který je dán rozestupy energetických zón a rozestupy interzón. Kombinace dvou nebo více prvků mají kód jiný, odlišný od základních kódů.

V průběhu dalších experimentů bude nezbytné zaznamenávat s velkou přesností rozestupy energetických složek. To se ale neobejde bez nových měřicích přístrojů. Průvodním jevem dalšího výzkumu bude všestranné využívání nových poznatků v nejrůznějších oblastech. Po zpracování kódů některých komponentů bude snadné vyrobit identifikační čidla, která na značnou vzdálenost na tyto složky upozorní. Policisté budou moci provádět kontrolu projíždějících vozidel, zda nepřevážejí zakázané látky, současně budou upozorněni zda je řidič pod vlivem drogy nebo alkoholu. Stejný přehled o svých studentech budou mít i ředitelé škol. Využití identifikace hmot v průmyslu bude mnohem rozsáhlejší.

Osireion

Obdivuhodné technické znalosti dávných kultur umožnily budovat stavby s ozdravným účinkem, ve kterých byla požadovaná energetická hladina neustále k dispozici. S několika takovými stavbami vás seznámím. Za jednu z nejstarších kamenných památek v Egyptě a začátek architektury je považována stavba Osireion. Jde o stavbu, pro kterou se dosud nenašlo vysvětlení pro jaký účel mohla být vybudována a proč v její konstrukci je zabudováno nadměrné množství hmoty. Celý objekt byl vybudován z velké dálky dopravených gigantických kamenných kvádrů. Vnitřek budovy tvoří podstavec z velkých dlaždicových kvádrů dvacet pět metrů dlouhý a dvanáct metrů široký. Při okraji delších stran podstavce jsou dvě sloupořadí, každé z nich sestává z pěti masivních žulových monolitů přes tři a půl metru vysokých o průměrné váze asi 100 tun. Podstavec je obklopen tři metry širokým a tři a půl metru hlubokým vodním příkopem. Za vnějším okrajem vodního příkopu je asi metrový ochoz a následuje sedm metrů široké obvodové zdivo. Po celé délce se v obvodovém zdivu nachází sedmnáct komůrek vysokých necelé dva metry. Na podstavci mezi sloupořadími jsou dva malé bazény. Zastřešení stavby bylo provedeno rovněž z obrovitých kamenných překladů a mohutných kamenných desek. Gigantický stavební výkon byl tedy odveden kvůli dvěma malým bazénům, vodnímu příkopu a sedmnácti malým komůrkám. Z hlediska zkušeností naší civilizace se obrovské úsilí, které bylo k vytvoření stavby nezbytné vynaložit, jeví jako zcela nesmyslné a zbytečné.

Z hlediska mých poznatků byla stavba Osireionu vybudovaná v místě silné energetické koncentrace v energetickém prostoru řeky Nil pro akumulaci kosmické energie. Energie byla kumulována ve hmotě horniny a interaktivní vody. Manipulací s množstvím vody v příkopu bylo umožněno regulovat energetickou hodnotu celé stavby. Lidé si tak mohli udržovat optimální energetickou hladinu a v bazénech měli neustále k dispozici ozdravný účinek vody.

Sedmnáct malých komůrek, umístěných v obvodovém zdivu, mohlo fungovat jako energetická posilovna. Lidé si mohli doplňovat energii v bazénech nebo v komůrkách. Lze se domnívat, že stavba Osierion mohla také energeticky ovlivňovat hmotu sousedního chrámu.

Pravěk v Indii

Nelze přehlédnout, že zdánlivě odlišná stavba, ale s podobnými vlastnostmi, byla vybudována také v Indii. Někdy před počátkem třetího tisíciletí před naším letopočtem vznikla v poříčí Indu a jeho přítoků zvláštní osobitá kultura, jejímž charakteristickým znakem byla civilizační vyspělost a vysoká urbanistická úroveň. Starověká kultura byla nazvána podle geografické lokalizace kulturou poříčí Indu nebo se jí podle jednoho ze dvou hlavních nalezišť říká kultura harrapská. Největší sídlo tehdejších obyvatel, město Mohendžo-daro, bylo protkáno pravidelnou sítí rovných, místy až deset metrů širokých, ulic, které se protínají v pravém úhlu. Mezi hlavními třídami se rozprostíraly bloky nestejně velkých obytných budov o jednom i dvou podlažích. Vedle obytných místností měly domy i koupelny a záchody s promyšleným systémem přívodu vody i kanalizačním odtokem. Jejich odvodní trubky ústily do centrálních kanálů, vyhloubených pod hlavními třídami a končící v řece. Podle odhadu žilo v městě asi 30.000 obyvatel.

Stejně jako i jiná pravěká osídlení má rovněž Mohendžo-daro svou záhadnou stavbu. Uměle navršený pahorek z hlíny o základně 400 x 200 metrů a 16 metrů vysoký měl na vrcholu plošinu. Její jádro tvoří nádrž o rozměrech 13 x 8 metrů a hloubce dva a půl metru. Celý bazén je obkroužen ochozem, z něhož vedly dveře do malých místnůstek. Stavbu bazénu v blízkosti řeky je obtížné vysvětlit, zejména když téměř každý měl doma koupelnu. Vůbec už však nejde zdůvodnit, proč byla nádrž postavena na šestnáctimetrovém umělém pahorku. Její vybudování v úrovni terénu by bylo podstatně jednodušší. Aby vznikl pahorek bylo zapotřebí vytěžit, přemístit a uložit asi jeden milion krychlových metrů zeminy, což odpovídá hmotnosti téměř dvou milionů tun. Nelze se domnívat, že lidé budovali pahorek pro ukrácení dlouhé chvíle, museli k tomu mít vážný důvod.

Porovnáme-li stavbu bazénu na hliněném valu se stavbou Osireionu, z konstrukčního a energetického hlediska dojdeme k závěru, že obě stavby se vyznačují společnými znaky - velkou hmotností, vodní nádrží a malými komůrkami v obvodovém zdivu. Nádrž byla vybudovaná při horní části vodního toku, tedy v dostatečném spádu. To umožnilo, že voda přiváděná do bazénu spádovým potrubím mohla energeticky regulovat hmotu pahorku, který zajišťoval energetickou stabilitu. Dalšího stupně regulace mohlo být dosaženo vypouštěním vody z bazénu.

Obyvatelé města Mohendžo-daro stejně jako v Osireionu, měli neustále k dispozici optimální energetickou hodnotu vody "bez čekání na anděla".

Pyramida Akapana

Další velkou vodní stavbou je pyramida Akapana ve zpustlém bolívijském městě Tiahuanaco. Na jejím vrcholku byla vybudována velká vodní nádrž, ze které byla voda vypouštěna složitou soustavou kamenných kanálů, které nalezli archeologové hluboko v jejích útrobách. Voda dále stékala po sérii svažujících se rovin do příkopu, který se táhl kolem celé stavby, a odtékala k základům pyramidy na jižní straně. Byly vysloveny hypotézy, že účel pyramidy souvisel s kultem deště či vody, spojeným s primitivním uctíváním síly a vlastností rychle tekoucí vody. Podle další teorie mohlo mít neznámé "technické vybavení" pyramidy smrtonosný účel. Vychází z významu slov Hake a Apana v starobylém aymarském jazyce, kterým se v okolí stále mluví: Hake znamená "lidé" nebo muži, Apana znamená zemřít (pravděpodobně působením vody). Akapana je tedy "Místo kde lidé umírají…" Podle mé teorie pyramida Akapana, stejně jako ostatní megalitické stavby, byla postavena v místě koncentrace EZ a ve své hmotě akumulovala kosmickou energii. Další energii získávala stejně jako i jiné stavby zakončené hrotem - sáním hrotem. Energie stavby mohla být regulována protékající vodou v kamenných kanálech, které byly vybudovány v jejích útrobách. Mám experimentálně ověřeno, že nadměrné množství energie může negativně ovlivnit lidské zdraví. Průtok vody mohl být ale regulován tak, že celková energie nemusela být lidskému zdraví škodlivá, ale prospěšná. Nasvědčuje tomu do země zapuštěný chrám postavený v těsném sousedství pyramidy. Hmota chrámu a hmota pyramidy měly společný energetický prostor. Regulací energetické hodnoty pyramidy mohli být pozitivně ovlivňováni lidé shromážděni v chrámu.

Nevzpomínám si, že bych se v odborné literatuře setkal se zdůvodněním, proč byl chrám postaven pod úroveň okolního terénu. Vymyká se to logice a v architektuře všech dob se podobný případ nevyskytuje. Nezdůvodněné zůstávají podzemní prostory také u jiných megalitických staveb. Některé megalitické stavby byly vybudovány pouze jako podzemní prostory. Z hlediska přenosu energie, který popisuji v úvodní části, to lze zdůvodnit. Hmota (pyramida, hliněný pahorek, budova nebo jiná stavba), umístěná do energetické složky, získává od ní energii a vytváří vlastní P-náboj. Představíme si tedy pyramidu postavenou na úrovni terénu. Její energetický prostor se bude jevit jako pyramida mnohem větších rozměrů, ale z části se bude nacházet pod terénem. Zemina nebo hornina, která se nachází v energetickém prostoru pod pyramidou, přebírá od něj další energii. Mám experimentální zkušenost, že setrvá-li asistent jednu hodinu v sezení zapuštěném pod úroveň terénu v energetickém prostoru většího P-náboje, jeho energetický zisk bude asi o 50% větší, než při pobytu za stejnou dobu na stejném místě v úrovni terénu. Chrám byl tedy z důvodu většího energetického zisku záměrně umístěn pod úroveň terénu. Ze stejného důvodu byly budovány podzemní prostory pod jinými megalitickými stavbami. U staveb, které byly vybudovány pouze jako podzemní prostory se lze domnívat, že se nacházely v místě silné energetické koncentrace, kde energetický zisk výrazně převyšoval energetické ztráty.

Pyramida Akapana byla energetickou stavbou s možností regulace a předávala lidem energii také prostřednictvím hmoty chrámu.

Miroslav Provod
e-mail: centrum11@volny.cz

Další články autora najdete na internetu: www.miroslavprovod.com nebo na www.volny.cz/mprovod_c.

Zdroj: časopis MEDIUM č. 3/2006