Vysoušení mokrých zdí

V době častých záplav se musí vynakládat ohromné prostředky na vysoušení zdí a domů. Stojí to mnoho peněz a dřiny, které se mohou investovat jinde, kdybychom "věděli jak na to".

Naše civilizace se začala rozvíjet příliš technicky a jednostranně. K naší škodě tak, že opomíjíme jemnější přírodní síly, které mohou pracovat za nás. Domníváme se, že máme vyspělou techniku, ale ve skutečnosti naše vědomosti za technikou pokulhávají.

Občas jsem sledoval, jakou to dá práci podřezávat zdivo a vkládat novou izolaci. Což je možné jen tehdy, máme-li cihlové základy. Další metoda, která se používá, je vysoušení elektrickým proudem. Poslední nejmodernější metoda, kterou jsem sledoval při posledních záplavách, je také ta nejdražší. Moderní vysoušeče spotřebují mnoho elektrické energie, musí se přenášet z místnosti do místnosti a také není jednoduché si takový vysoušeč opatřit.

Jakmile se nám podaří zdi vysušit, ještě stále nemáme vyhráno. Vlivem vysoké hladiny spodní vody po záplavách, se může do zdí voda opět natáhnout. Tímto jsem se dostal ke skutečnostem, že zdi mohou vlhnout nejen při záplavách, ale také vlivem tak zvané "vlášnivé" vody. Tato voda má elektrický náboj, který ji umožňuje stoupat v pórech zdiva. Naším záměrem tedy bude, obrátit tento náboj opačným směrem a voda ve zdivu bude samočinně klesat dolů. Navíc, rozpustné látky, které voda obsahuje, ucpou póry ve zdech a ještě ji zpevní.

V zemi, v základech i ve zdech se nacházejí různé druhy energie, které je možné libovolně usměrňovat. Podstatou našeho vesmíru je organizovaná energie, projevující se jako vibrace, pohyb, hmota, život, řád, paměť nebo informace.

V tomto se v zásadě shoduje esoterika i západní vědy, pokud si uvědomíme důsledky teorie relativity, kvantové teorie či informatiky. Z tohoto úhlu pohledu se podstata Univerza jeví jako trojjedinost energie, hmoty a vědomí, kde jsou tyto složky vzájemně prostupné a zastupitelné. Toto bytí Univerza je ve svém projevu dualistické. Dá se vyjádřit jako plus a mínus, jin a jang. Navíc je v každém z obou principů vždy zastoupen i princip opačný.

Nechte pracovat přírodu!

Dále popsaná technika odvodňování není nijak nová. Řekněme, že je to technika dávno zapomenutá, používaná dlouho před naším letopočtem. Jen s tím rozdílem, že se na odvodnění zdí nepoužívalo kovu, ale jiných přírodních materiálů. Ale ve výsledku je narušující a obnovující stabilita energií stejná.

Tak tedy, základem našeho úspěchu samočinného odvodňování je poznatek, že metr pod povrchem zeminy se nachází druh energetického náboje, který převedeme o metr a padesát cm výše do zdí. Tím obrátíme náboj vlhkosti ve zdech z plusu na mínus a voda se poslušně vrátí do země.

Začínáme nejtěžším úkonem, vykopat metr hlubokou jámu, nejlépe u jednoho rohu domu, nebo v místech, kde se dá jáma nejlépe umístit. Na dno jámy položíme železnou desku o rozměrech 1 x 1 m. Deska nemusí být nutně železná, může být i z jiného vodivého a třeba nerezového kovu a také nemusí být nutně čtvercová. Na desku navaříme nejlépe nerezový drát, který vyvedeme podél zdi. Použít můžeme i pásového materiálu a obojí se izolovat nemusí. Vykopanou jámu opět zahrabeme. Dále si opatříme materiál, který nařežeme třeba z armovacích tyčí, nebo použijeme dlouhé hřeby. Tak dlouhé a pevné, aby se daly natlouci nejméně do poloviny, nebo do tříčtvrtiny hloubky zdi. V místech, kde to není z estetického hlediska nutné, mohou hřeby ze zdi vyčnívat, nebo se mohou umístit pod omítku.

Hřeby natloukáme 50 cm nad terénem, buďto v rovině a nebo podle stoupajícího či klesajícího terénu. Pokud se netrefíme přímo do mezery mezi cihlami, pár centimetrů sem, nebo tam, nehraje roli. Vzdálenost mezi hřeby nad terénem je opět zhruba 50 cm od sebe. Zatlučené hřeby spojíme drátem, napojíme na vývod desky v zemi a přivaříme autogenem nebo elektrickým obloukem. Na průměru drátu přímo nezáleží, ale raději volíme silnější, kvůli proreznutí, nebo drát z nerezového materiálu.

Na protilehlé straně stavby konec drátu opět uzemníme v metr hluboké jámě, stejným způsobem na vodorovně položenou desku. Jámy kopeme v místech, kde jsou zdi stavby nejkratší, proti sobě, to znamená, že spojovací drát na obvodových zdech je umístěn do tvaru podkovy, s jednou stranou stavby otevřenou. Zdi takto vysušíme asi za tři měsíce a touto metodou se vysuší i vnitřní příčky uvnitř domu. Na své chatě jsem měl provlhlé zdi až ke stropu. Skobami jsem opatřil tři strany domu, přičemž tato metoda odvodnila i tu čtvrtou venkovní stěnu a také vnitřní příčky. Jámu jsem vykopal jen jednu. Na straně do dvora se jáma nedala tak dobře vykopat, zde vystupuje skála až na povrch. Stačilo však vedle zdi natlouci do země metrovou vrtací tyč (bór) a na tu přivařit konec drátu. Poprvé jsem neměl po ruce žádný autogen a tak jsem kolem hřebů drát pouze omotal. Fungovalo to také. Teprve později jsem dráty přivařil a schoval pod omítku. Chata je suchá 40 let.

Jan Spěváček

Nákres instalace

Zdroj: časopis MEDIUM č. 1/2006