G. J. Rasputin - co dokáže fanatická víra

Jak se z negramotného prostého rolníka ze sibiřské vesnice stal "svatý muž"? Spíše než svatý by se dalo říci charismatický, který nejen svými léčitelskými schopnostmi, ale zvláštní až magickou mocí k sobě přitahoval především ženy, a to jak prostého tak i knížecího a carského rodu.

Ženy - v době jeho slávy - byly při něm neustále a byly ochotny na jeho pokyn udělat cokoli. Mohlo to být také díky jeho výraznému divokému sibiřskému temperamentu, ale patrně k tomu přispělo i jeho učení, zcela opačné vůči dosavadním náboženským tradicím. Podle Rasputina cesta k vysvobození člověka a k jeho osvícení je možná skrze "hřích". Přesněji řečeno skrze přirozené tělesné radosti, které tehdejší ruská společnost (ale nejen ruská) považovala za hřích.

Dodnes se mezi historiky, teology i dalšími badateli světových kultur vedou spory o tom, zda tento "prorok ze Sibiře" pouze nasazoval masku "vysvoboditele" z nemocí a trápení, aby mohl své pacientky zneužívat ke svému potěšení, nebo zda skutečně v takovémto stavu uvolnění a vysvobození se od všech zábran viděl cestu k uzdravení nejen duše, ale i těla.

Stále se jeví velice podivné, jak je to možné, že rolník, téměř analfabet, opilec a sexuální maniak i v době, kdy už byl ženatý a měl rodinu, - dnešním jazykem by se dalo říct - největší chuligán ve vsi, náhle doznal osvícení skrze pravoslavnou církev. Poté se vydal do světa jako prorok, hlásající víru v Boha, přesvědčený, že toto je jeho posláním.

Odešel do kláštera, aby se v modlitbách a duchovních cvičeních zbavoval svých dosavadních hříchů. Tento klášter byl známý tím, že v něm pobývali kněží a řeholníci se sklonem k herezi. Je možné, že právě tam se Rasputin nechal fascinovat opačnými pohledy než ta, která nabízela dogmata pravoslaví. Nejvíce se nechal oslnit učením jisté sekty, v jejímž čele byl prorok Danil Filipovič. Ten své vyznavače vedl k pramenům křesťanství, čili až k věrouce prvních křesťanů. Hlásal, že každý člověk ještě za svého života může vejít do "království nebeského" a sjednotit se tak s Bohem. Nejdříve je ale nutné zemřít "záhadnou smrtí Krista", čili uskutečnit mýtickou přeměnu svého živého těla. Aby k tomu došlo, je potřeba se podřídit vůli Ducha svatého a skrze útlum všech tužeb a chtíče překonat v sobě člověka-hříšníka. Pak je možné činit zázraky, léčit nemocné, křísit mrtvé, věštit budoucnost, čili doznat schopností, které měl Ježíš.

V klášteře se Rasputin - ke svému překvapení a pravděpodobně poprvé - dověděl, že Ježíš Nazaretský již několikrát bral na sebe podobu prostého člověka, aby zvláště na svaté Rusi těm nejubožejším lidem ukazoval cestu k "vysvobození".

Rasputinovi předchůdci

Mezi takovými "bohem vybranými" měl být i jistý Ivan Suslov, kterého porodila stoletá vesnická žena z vladimírské oblasti. Životní styl mladého Ivana byl zpočátku velice uvolněný, teprve později pochopil, že si ho Bůh vybral jako svého syna. Suslov si poté mezi prostými rolníky vybral dvanáct apoštolů, s nimiž putoval po břehu Volgy a jako Kristus kázal své učení. Nakonec byl v Moskvě zajat a na zdech Kremlu ukřižován.

Nejvíce však na Rasputina zapůsobil prorok Radajev, žijící ve stejné době jako on. I Radajev se považoval za zosobnění Boha a měl kolem sebe hodně vyznavačů. Přitom - podle církevních regulí - uskutečňoval hříchy všeho druhu. Známé byly jeho orgie, kterých se účastnilo třináct mladých žen najednou. Když byl za své chování obviněn a předvolán k soudu, obhajoval se takto: "Vím, že jsem jednal protiprávně, ale své skutky jsem konal z vůle Boha. Proto také všechny ženy, které se mnou hřešily, jsou Bohu milejší, než ty, které mne odmítly a zachovaly si poctivost. Pán vzal na sebe tělesnou podobu a tělesně hřešil proto, aby hřích odstranil. Jenom ten, kdo se poníží a v hříchu učiní pokání, je Pánu Bohu milý. Ponížil jsem dívky, které mi zasvětily svoji čistotu, aby pak nebyly domýšlivé a hrdé na tuto poctivost. Co by mohlo více pokořit pýchu, než ponížení v hříchu."

Takový výklad osvícení skrze hřích patrně velice vyhovoval nové duchovnosti bujarého a stále žádostivého Rasputina. A tak toto učení sám začal - s velkým úspěchem - hlásat a praktikovat.
Poté Grigorij Rasputin uskutečnil dalekou pouť do oblasti dnešního Řecka na horu Athos, kde se nachází komplex klášterů a pousteven. Pouhým poslechem kázání a modliteb si zapamatoval mnoho fragmentů Svatého písma a kázání. Vadilo mu však, že na tato posvátná místa nemají přístup ženy, takže svatou horu nakonec opustil a vrátil se do rodné Rusi.

"Pokořte se v hříchu a oddejte se tělesnému chtíči" tak hlásal božskou víru Rasputin, když cestoval ruskými vesničkami. Putovala s ním vždy větší skupina nejrozmanitějších žen, které opustily svoji rodinu, rodiče nebo manžely, aby se zbavily svých hříchů v náručí "proroka". V lesích prováděli podivné obřady. Rasputin se s krásnými ženami nejdříve modlil před křížem zhotoveným z větví a pak s nimi v rámci tzv. posvátného rituálu tančil, zpíval a miloval se. Utvrzoval sebe i ostatní, že tyto praktiky nejvíce těší našeho Pána na nebesích. Podobně vykonával své obřady také ve veřejných lázních. Tam ho jeho uctívačky svlečeného nesly na rukou a vodu, v níž se jejich "svatý prorok" umyl, pily.

Rasputinovo neobvyklé učení a osobní charisma nepřitahovalo jen žádostivé ženy. Vedle "očistných orgií" putoval po osadách a vesnicích také jako poustevník, zarostlý s holí v ruce, který se modlil za hříchy světa a uskutečnění zázraků. A zázraky se skutečně konaly. Jednou se v jisté vesnici soustředěně a dlouho modlil u postele dítěte, nemocného na neznámou chorobu. Pak vstal, položil ruce na hlavu chorého chlapce a vyvolával jeho jméno. Chlapec, do té doby už v agónii, otevřel oči a začal se v postýlce pohybovat. Po dvou dnech, kdy Rasputin odcházel na další pouť, hošík už skotačil a byl zdravý a veselý jako ostatní jeho vrstevníci.

Po tomto případu si Rasputin u7vědomil, že má v sobě nějakou neznámou sílu, kterou pak často využíval. Jednou dokonce k tomu, že vyhnal ďábla z těla řeholnic jistého ženského kláštera. Tak se stále více šířila jeho sláva jako léčitele a svatého muže.

Cestu k carskému dvoru pak Rastupinovi otevřela skutečnost, že i tehdejší učený svět a dokonce i církev ho považovali za svatého muže. V Kazani byl Rasputin pozván na setkání s vyučujícími teologické akademie. Přestože prý prostý muž hovořil málo a nic nového neřekl, všichni přítomní, vysoce postavení a vzdělaní muži, v něm spatřili svatého.

Nejdůležitějším krokem v další kariéře Rasputina byla jeho návštěva katedrály v Kronštadtu. Tam působil kněz Jan, známý jako zpovědník cara. Během mše otec Jan náhle přerušil obřad, obrátil se k přítomným věřícím a prohlásil, že je mezi nimi někdo, komu Bůh svěřil velkou misi. Pak přistoupil k zarostlému poutníkovi, poklekl před ním a poprosil ho o požehnání.

Byl to Grigorij Jefimovič Rasputin, jemuž se otevřela cesta k nejvyšším místům světským a stal se tak miláčkem, zasvěcencem i léčitelem celého carského dvora. Ovšem díky tomu, se mu pak otevřela i cesta do míst, odkud lidské tělo nemá návratu.

Připravila M. Kaňová

Zdroj: časopis MEDIUM č. 8/2005