Co musíme dělat, abychom se stali osvícenými?

PRO TO, ABYSTE SE STALI OSVÍCENÝMI, NEMUSÍTE VŮBEC NIC UDĚLAT PŘEDEM!

Všechny potenciální zkušenosti už máte. Kdykoli jim můžete otevřít svou mysl, a to pouze tím, že jste. Není však žádný spěch. Absolutní rozšíření je vždycky přítomné, mimo čas, uvnitř i kolem vás. Své vědomí musíte otevřít svým vlastním tempem.

Bez ohledu na to, jak jste v dosavadním životě omezili své vědomí, jste svobodnými a nezávislými bytostmi. Žádná jiná bytost ani skupina bytostí nemůže určovat vaši vibrační úroveň. Takže ve vesmíru, zejména v jeho materiální části, není nic, co by mohlo odporovat vaší svobodné vůli.

To znamená, že materiální svět nad vámi nemá žádnou kontrolu: nesvádí vás, nekazí vás, nestojí v cestě vašemu osvícení, nedělá vám vůbec nic.

Vy sami ovlivňujete úroveň své existence. Vaše vnitřní podmínky a vnitřní stav nejsou naprogramované. Pocit, že jste nuceni nebo ovládáni proti své vůli, můžete mít jen tehdy, když se učiníte hustými, když zúžíte své vědomí.

(Tento článek - úryvek z knihy - navazuje na článek z minulého čísla časopisu MEDIUM "Co je to vesmír a kdo jsme my?", kde jsou objasněny zdejší pojmy jako rozšiřování a stahování vědomí, prostor, jsoucno, apod. - pozn. redakce.)

Naše realita se skládá z jedinečných vědomých bytostí, které vnímáme jako živé, a proces osvícení je stále se rozšiřujícím chápáním ostatních bytostí až do bodu, kdy začneme prožívat všechno jako živoucí interakci.

Čím méně milujeme druhé bytosti, tím více zápasíme s "materiálním" světem a tím více materiálně zaměřenými se stáváme. Na druhé straně čím více se otevřeme svým bratrům a sestrám, tím duchovnější bude náš svět.

OSVÍCENÍ JE JAKÝKOLI ZÁŽITEK ROZŠIŘOVÁNÍ VĚDOMÍ ZA JEHO STÁVAJÍCÍ HRANICE.

Lze také říci, že dokonalé osvícení je uvědomění, že žádné hranice neexistují a že celý vesmír je živý. Být osvícený, znamená mít pružné vědomí, otevřenou mysl. Osvícení je procesem rozšiřování vědomí, nikoli procesem stanovování mezí.

Není žádný správný způsob, jak se dívat na život "po" osvícení. Pokud jsme ve svém srdci a mysli celými bytostmi, nemusíme se snažit něčím být nebo nebýt.

Co to znamená být celou bytostí? Znamená to, že musíme být ochotni pochopit a obsáhnout v sobě všechno, co je "jiné než" jakákoli omezená myšlenka. Musíme si uvědomit, že když zdůrazňujeme pozitivní stránku, zároveň vytváříme stránku negativní. Když si vybereme ideál poznání, musíme se zabývat nevědomostí, která je jiná než poznání. Když zdůrazňujeme ideál zbožnosti, musíme se smířit s hříchem, který je jejím protějškem, a musíme přijmout svou odpovědnost za to, že jsme jej vytvořili.

Zůstaneme-li však otevření i negativním stránkám, nejsme nuceni se jimi zabývat: když připustíme, že v sobě máme ošklivost, jsme svobodní tvořit krásu. Když si uvědomíme, že v sobě máme hloupost, jsme svobodní zdůrazňovat inteligenci.

LÁSKA JE NEJVYŠŠÍ A NEJPOSVÁTNĚJŠÍ ČINNOSTÍ, NEBOŤ V SOBĚ VŽDY OBSAHUJE NĚCO, CO NENÍ LÁSKA.

Mnoho z nás se považuje výhradně za laskavé, dobré a moudré; je to, jako bychom chtěli být kyvadlem, které se pohybuje jen jedním směrem. Tento zmatek překonáme tím, že se budeme snažit být láskyplní, že ničemu nebudeme odporovat, až se nakonec povzneseme nad materiální a energetickou úroveň a dosáhneme úrovně prostoru. Měli bychom si uvědomit, že se obvykle vracíme na vibrační úroveň, na kterou jsme zvyklí a kde se cítíme "doma". Ale právě tuto stabilní úroveň, kde máme stejné vibrace jako ostatní, musíme změnit. A toho lze dosáhnout jedině tím, že se zbavíme zábran a naučíme se milovat.

Když se snažíte dosáhnout osvícení, je docela přirozené, že se v každodenním životě snažíte nacházet známky pozitivních výsledků. Váš každodenní život je opravdu jen projevem vaší duchovní kondice. Když víc milujete, váš život se skutečně změní, ale ne nutně tak, jak byste očekávali. Mnohem důležitější než to, co se stane, je způsob, jakým na to reagujete.

Je v pořádku cítit se dobře, to je jedno z důležitých poselství osvícení. Ve všem, co vidíme, bychom měli vnímat nejvyšší rozkoš, božské potěšení. Nikdo na vyšší úrovni vědomí nechce, abychom se na tomto světě měli špatně. Uvnitř i kolem vás je ráj právě v tomto okamžiku a vy nemusíte ani hnout prstem, abyste v něm byli.

Proč je tedy askeze tak často doporučována jako duchovní cesta a proč se někdy zdá být tak účinná? Totiž, když se snažíme něčeho dosáhnout v jednom směru, často jsme vrženi směrem opačným. Chcete-li jen smyslovou rozkoš a nemáte-li otevřenou mysl, budete vrženi do stavu, v němž se askeze bude zdát být tím pravým řešením. A jdete-li dostatečně daleko cestou askeze, můžete dosáhnout blaženosti a extáze, jak nás o tom přesvědčují životy mnoha světců.

Když si dost hlasitě stěžujete, uvidíte záblesk vyššího vědomí. Když si odpíráte jídlo, sex nebo spánek, v jistém smyslu dáváte hlavnímu stanu zprávu, že vaše životní forma nefunguje, a může vám být povolen krátký návrat do prostoru, abyste se o tom přesvědčili. Ale takovéto záblesky, přestože dnes tvoří většinu toho, co víme o prostoru, nejsou celým světlem, i když jsou sebepřesvědčivější. Tyto záblesky jsou nestálé a nejsou tou nejpohodlnější cestou, jak se dostat domů. Nebudete schopni zůstat na vyšší úrovni, když jí dosáhnete takovýmto negativním způsobem.

Bez ohledu na to, jak vznešenými výmluvami se budete utěšovat, askeze vás bude neustále vracet na materiální úroveň, dokud se nenaučíte milovat tak, abyste se nad ni povznesli pozitivním způsobem.

Ve skutečnosti láska sama je pozitivní cestou do prostoru. Žádná moudrost ani zbožnost nebude nikdy omluvou za naši neschopnost milovat.

Je také důležité, abychom neodsuzovali druhé za jejich tělesné rozkoše. Co upíráte druhým, bude upřeno vám, neboť všechna vaše slova a činy definují svět, v němž chcete žít. Jeden z nutných zákonů, jemuž podléhají vzájemné vztahy mezi rovnoprávnými bytostmi, říká: co řeknete, to platí - ale jen pro vás a pro ty, kteří s vámi souhlasí. Řeknete-li, že by někdo neměl dostat pomoc, kterou si nezaslouží, nemusí to příliš ovlivnit jeho život, ale bude to platit pro vás: nedostanete pomoc, kterou si nezasloužíte. Řeknete-li, že sexuální rozkoš druhých je vulgární, jejich prožitek to nezmenší, ale vaše rozkoš se stane vulgární.

Co je to zlo?

Zlo je druhořadou realitou, která se projevuje tehdy, když klesnete na nižší vibrační úroveň. Zlo je nebezpečné tím, že nás nutí, abychom proti němu bojovali.

Máte-li otevřené vědomí, pak všechno, co děláte ve vztahu ke zlu, nemá o nic větší význam než kopání příkopu, který odvede vodu od vašeho domu. Jste-li nemocní, jděte k doktorovi; snaží-li se vám někdo ublížit, zneškodněte ho; vykažte nepříjemné lidi ze svého domu; začněte revoluci; ale při tom všem mějte otevřenou mysl a uvědomujte si, že zlo se projevilo ve vašem životě proto, že nemilujete dostatečně. Skutečný nepřítel, jestliže vůbec existuje, je ve vás, ve vaší neschopnosti dostatečně milovat. V našem styku se zlem není žádný morální soud. Odmítnete-li připustit existenci automobilů, přejede vás auto, nikoli proto, že jste hříšní nebo neurotičtí, ale proto, že na auta nedáváte pozor. Prostě si přijíždějícího auta nevšimnete.

Někteří lidé se domnívají, že "myšlenky jsou věci", a proto jsou přesvědčeni, že se musíme vyhýbat negativním myšlenkám, aby se neuskutečnily.

MYŠLENKY JSOU VELMI MOCNÉ, KDYŽ JE MYSLÍ ROZŠÍŘENÉ BYTOSTI.

Ale právě snaha odvrátit se od myšlenek nás uvěznila na materiální úrovni. Budete-li se vyhýbat negativním myšlenkám, dříve nebo později se projeví v materiální rovině. Právě vaše odmítání negativních myšlenek, ať už si je uvědomujete nebo ne, je realizuje ve vašem životě.

Vždycky žijeme mezi sobě rovnými a spravedlnost lásky je vždycky dokonalá.

Ve svém nitru máte drahokam dokonalého nadšení z toho, čím jste. Žijete na takové úrovni vědomí, která poskytuje největší rozkoš a extázi, jakou jste v tomto okamžiku schopni přijmout.

Ať už se nám druzí jeví jakkoli zmatení, hloupí nebo nemilující, nemáme žádné právo předpokládat, že jsou na nižší úrovni vědomí než my. Mohou žít v mnohem hlubších dimenzích lásky. Způsob, jakým je vidíme, je projevem naší vlastní vibrační úrovně.

Právě lidé, jež dnes považujeme za vulgární, neosvícené, hloupé, nečestné nebo šílené, nás dovedou do ráje, jakmile se naučíme milovat je i všechny své pocity, které v nás tito lidé vyvolávají. Přiznávat druhým svobodu být hloupým je jedním z nejdůležitějších a nejobtížnějších kroků na cestě k duchovnímu osvícení. Příležitostí tento krok učinit máme naštěstí stále na dosah ruky.

Až se naučíte milovat peklo, budete v nebi.

Je mnoho cest k osvícení

Někteří z nás, kteří dosáhli určitého stupně, dogmaticky propagují jedinou jistou cestu. Po dlouhé námaze a mnoha pochybnostech jsem došel k názoru, že není dobrá žádná cesta, která je obtížná pro většinu lidí nebo jich většinu úplně vyřazuje na mnoho dalších životů.

Já sám si musím vybrat cestu, která je dostupná všem. Stejně jako dokonalé osvícení existuje i dokonalá cesta k osvícení:

JEDNODUCHÁ CESTA KDYKOLI DOSTUPNÁ VŠEM BYTOSTEM VE VESMÍRU. LÁSKA JE DOKONALÝM PROSTŘEDKEM K DOSAŽENÍ OSVÍCENÍ. JE VŽDY DOSTUPNÁ VŠEM BYTOSTEM: NIC NEMÁ TAKOVOU MOC, ABY SE TO POSTAVILO DO CESTY LÁSCE.

Thaddeus Golas v knize
LÍNÉHO MUŽE (ŽENY) CESTA K OSVÍCENÍ
Vydalo ji nakladatelství Pragma, V Hodkovičkách 2/20, 147 00 Praha 4, www.pragma.cz

Zdroj: časopis MEDIUM č. 6/2005