Gurdžijev a jeho SYSTÉM vedoucí k probuzení

CHTĚL ZMĚNIT SVĚT SKRZE PROMĚNU ČLOVĚKA

Georg Ivanovič Gurdžijev (též Jurij Gurdjev nebo Gurdieff), záhadný ruský exulant, cestovatel, a úspěšný mystik žil v létech 1873 - 1949. Sám o sobě tvrdil, že nic nového nevymyslel, pouze se snaží tvůrčím způsobem rozvíjet to, co bylo esoterikům známo už před tisíci léty.

První osobností, která ovlivnila malého Jurije byla jeho babička. Nabádala ho, aby nikdy nebyl stejný jako ostatní, aby vždy dělal to, co ještě nikdo jiný nedělal. Jako malé dítě poslouchal doslovně a tak například na pohřbech zpíval veselé písničky a kolem hrobu prováděl veselé hrátky. Později pochopil význam slov své babičky. Rodiče chtěli mít ze svého syna lékaře, Gurdžijev ale studia nedokončil. Medicína mu neposkytovala odpovědi na otázky: Čím je vlastně svět? Kdo je to člověk? Jaký význam má život na Zemi? Namísto léčení těla se proto začal zabýval "léčbou duše".

Gurdžijev se narodil v malé vesnici v jižní části Kavkazu, poblíž turecké hranice. Otec měl jak ruskou tak i řeckou krev, byl řemeslníkem a také věřícím a nábožensky orientovaným člověkem. Znal mnoho asijských legend, dobře zpíval a v jeho stolařské dílně se večer scházeli muži, aby debatovali o esoterice, dějinách a víře. To vše na malého Jurije silně působilo. Už v 11 letech uměl dobře číst řecky, rusky i turecky. Četl spoustu knih a nejvíce ho zajímaly záhady chemie, astronomie i anatomie. V 15 letech mu kartářka předpověděla, že mu zemře někdo blízký a pak i on sám se setká se smrtí. Vše se naplnilo, nejdříve mu zemřela sestra a pak i on byl náhodně postřelen tak, že až zázrakem unikl smrti. To na mladého hocha silně zapůsobilo a od té doby se začal zajímat o spiritismus a vše, co souvisí s tajemstvím života.

Hledači Pravdy

Ve Tbilisi v roce 1883, během studií medicíny, se Gurdžijev seznámil se skupinou studentů, filozofů a excentriků, nazvanou "Společnost hledající Pravdu".Tito hledači byli přesvědčeni, že v dávné minulosti existovala jen jedna společná víra jako pramen veškerého poznání. Časem lidstvo ztratilo jednotu a poznání se rozpadlo tak, že filozofie zakotvila v Indii, teorie v Egyptu a praxe v Persii, Mezopotámii a v Turkestanu. Studentská společnost si vzala za cíl vyhledat a shromáždit svědectví dávné jednoty.

Mladí studenti se vydávali za kupce a cestovali i po těch nejvzdálenějších koutech Asie, vstupovali do tajných společenstev, studovali v klášterech a zasvěcovali se i do vyšších stupňů různých bratrstev. Gurdžijev byl silnou osobností už od počátku vstupu mezi "hledače", stál v jejich čele a všechny zkušenosti, které skupina získávala na svých cestách, později rozvinul ve svém originálním "Systému", který nazval též "Prací". On sám převážné období svých mladých let strávil cestami po Dalekém i Blízkém Východě. Zvláště významný byl jeho pobyt v arménských horách a pustinách. Tam v jednom klášteru objevil stopy starodávného společenství nazvaného Bratrstvo Sarmoung. Šlo o babylónskou esoterickou školu, jejíž počátky sahají do doby 2500 před naším letopočtem, která ukrývala klíč k mnoha tajemstvím a mystériím.

Filosofie SYSTÉMU

Jakmile Gurdžijev shromáždil dostatek poznání, odcestoval do Moskvy, aby tyto starověké východní nauky předával lidem Západu. Na živobytí si vydělával jako profesionální hypnotizér. Velice úspěšně dokázal vyléčit lidi z různých závislostí i z rozmanitých nemocí. Zároveň sestavoval svůj filozofický program, zvaný Systém, který měl probudit člověka a působit na změnu jeho vědomí.

Základ filozofie, kterou Gurdžijev sestavil, je jednoduchý. Člověk ve své podstatě není mechanickou figurkou, ovládanou vnějšími událostmi, či shlukem impulsů a mechanických reakcí. Ovšem, aby tím nebyl, musí se zaměřit nejdříve na sebepoznávání a pak na zdokonalení sebe samého.

Gurdžijev tvrdil, že každý člověk dělá základní chybu tím, že věří, že je velkým ČLOVĚKEM, že je velké JÁ. Ve skutečnosti jsme stvořeni z nespočetného množství malých JÁ. Některé z nich do sebe zapadají, jiné se spolu nemusí nikdy setkat.

Podle Gurdžijeva nejlepší cesta sebepoznání a sebezdokonalení není cestou fakíra, ani mnicha, ani jogína. Fakír trénuje především vůli, a to skrze působení na tělo. Mnich se zcela věnuje hodnotám, které vyznává jeho náboženství a jogín rozvíjí především mysl tím, že ji má pod kontrolou. Gurdžijev nabízí čtvrtou cestu, která vede do stavu nejvyššího vědomí, a tu musí najít každý sám, neboť člověk by neměl dělat nic, čemu sám nerozumí a nechápe.

V předrevolučním Rusku měl Gurdžijev hodně příznivců a žáků. Mezi nimi byl i Petr Uspenský, novinář. Ten svými články a knihami pomáhal šířit Systém, organizoval setkání se zájemci i s tehdejšími významnými osobnostmi. V Petrohradě tak například vznikla skupina třiceti žáků, kterou tvořili spisovatelé, hudebníci, lékaři. Ovšem po událostech "Říjnové revoluce" všichni byli nuceni opustit Rusko.

Harmonický rozvoj člověka

Gurdžijev si zvolil Francii. V roce 1922 ve Fontainebleau, na starém zámku ze 16. století, založil "Institut harmonického rozvoje člověka". Tam uskutečnil originální syntézu svých technik se súfistickými a jinými metodami. Soustředil kolem sebe skupinu intelektuálů nejen z Evropy, ale i z Ameriky. Ústav fungoval až do smrti svého zakladatele, čili do roku 1949.

Život členů tohoto společenství byl zajímavý. Žáci Gurdžijeva museli těžce pracovat: stavěli domy, budovali cesty, zakládali sady, zahrady, nebo jen kopali díry, aby je pak opět zahrnuli. Při této práci šlo především o to, JAK SE PRÁCE VYKONÁVÁ, méně už o to, co se dělá. Po těžké fyzické práci následovalo cvičení mysli, přednášky a také tance. Důležité bylo dokonalé soustředění na každou činnost, která se právě vykonává. Proto také učitel schválně práci přerušoval hloupými otázkami, nesmyslnými pokyny apod. Neboť to, co děláme mechanicky, snadno a bez potíží, to ukolébává naši mysl. K vědomé činnosti nás nutí pouze to, co je neočekávané a nesnadné. Po večerních přednáškách následoval noční tanec. Opět šlo především o vědomé vykonávání jistých pohybů těla.

* * *

Gurdžijev se zabýval také sestavením projektu nového školství. Podle něho základními předměty by měla být filozofie, cizí jazyky, hudba, hudební teorie a základy toho, čemu dnes říkáme bioenergoterapie.

V přesvědčení, že člověk má neomezené možnosti a ve stavu vyššího vědomí dokáže vybudit obrovskou sílu, Gurdžijev se často vědomě dostával do nebezpečných situací. Jeho zálibou byly automobily, a jako řidič dokázal rozbít několik vozů. On ale ze všech havárií vycházel se zdravou kůží. Až jednou při čelním střetu s nákladním autem utrpěl na těle vážná poranění včetně lebky. Tehdy odmítl léčení v nemocnici i jakékoliv léky a na sedm dní se uzavřel světu. Poté vstal a tvrdil, že se cítí více zdravý než byl před úrazem. A skutečně tomu tak bylo.

Poslední léta svého života trávil psaním svého nejdůležitějšího a nejobsáhlejšího spisu "Belzebubovy povídky". Jakmile je dokončil, jeho stav se rychle zhoršil. Vydržel žít ještě do chvíle, kdy spatřil první výtisk své knihy a pak, 29. října 1949, zemřel.

Připravil Vratislav Borůvka

Zdroj: časopis MEDIUM č. 12/2004