AUTOPATIE - cesta k celkové harmonii

Autopatie je metoda celkového pozitivního ovlivňování lidského organismu, od spirituální sféry až po tělesné orgány, vyrůstající na základech klasické homeopatie. Na rozdíl od ní ale nepoužívá homeopatické léky a nepracuje se zákonem podobnosti, na němž je založena homeopatie. U autopatie jde o působení vysoko zředěných (homeopaticky potencovaných) vlastních sekretů osoby, která má být pozitivně ovlivněna.

Autopatie je celostní metoda, jejíž kořeny sahají hluboko do minulosti a postupně vznikala moudrostí generací. Také nemá být náhradou jiných alternativních či dokonce konvenčních a odborných metod léčby. Má být dalším přínosem, dalším doplňkem, dalším přístupem k celostní léčbě, dávajícím nové až dosud netušené možnosti.

Vibrační vzorec

Každý člověk - ale i živočich a věc - má svůj základní vibrační vzorec, nadřazenou kreativní frekvenci. Tato základní vibrační struktura či vzorec se projevuje stejně na nejjemnější a nejvyšší frekvenční úrovni, jako na té nejnižší. Zobrazuje se o pár oktáv výše v poloze jemnohmotné (duše, duch, vyšší polohy mysli, organizační nehmotný princip v člověku atp.) či o pár oktáv níže, kde vytváří odvozeně od své vyšší polohy, mysl, psychiku a ještě o oktávy níže fyzické orgány lidského těla s jejich základními stavebními prvky, buňkami, geny, molekulami. Ale melodie zůstává stejná. Hned si v té souvislosti vzpomeneme na ústřední poučku alchymie přičítanou Hermovi Trismegistovi: "Jak nahoře, tak i dole." To znamená, že všechny tvary i funkce fyzického těla a nižších i vyšších úrovní mysli mají svůj předobraz ve vyšší jemnohmotné frekvenční poloze. A to se týká nejen těch správně fungujících orgánů, ale i těch, které fungují špatně, nesprávně, disharmonicky, které onemocněly.

Akutní nemoc, stejně jako chronické potíže, je primárně způsobena nesouladem či poklesem frekvence v základní kreativní jemnohmotné sféře člověka, odkud všechny projevy organismu, psychické či fyzické, zdravé či chorobné, pocházejí. Jestliže člověk s momentálním vnitřním sklonem dostat chřipku potká jiného člověka s chřipkou, začne s ním rezonovat - a chřipku dostane také. Jiný člověk vnitřní sklon k chřipce právě nemá - a chřipku od nemocného nedostane, přestože viry vdechl také.

Určitý charakteristický vibrační vzorec či struktura vytváří nejdříve na úrovni jemnohmotné, pak i odvozeně hmotné, určitou typickou osobnostní strukturu, organismus se všemi orgány, specifické chování a také specifické utrpení - patologii.

Nemoc není něčím neorganickým, vnějším, náhodným, ale je inherentní součástí systému, logickým důsledkem vývoje, který spěje ke stále menší uspořádanosti, menší harmonii a vyšší entropii. Podáme-li rezonující lék v jemnohmotné, vysoko zředěné potenci, dojde k "opravě" chyby ve vysoké jemnohmotné sféře, kam dosáhne právě a jen potencovaná substance.

Ze znovu obnovené či spíše posílené nebo občerstvené kreativní jemnohmotné frekvence se pak začne obnovovat původní, zdravá struktura organismu, přináležící této původní frekvenci. Nemoc, neuspořádanost projevující se na hmotné a smysly rozpoznatelné úrovni, následně ustupuje, protože je nahrazována zdravím, původní strukturou organismu, vyvěrající z jemnohmotné sféry. Je to aktivní proces. Ústřední záležitostí je nalezení opravdu rezonujícího léku. Čím více se jeho naladění blíží danému jedinci, tím více je schopen vyvolat rezonanci, a tím více je schopen léčit.

Autopatie - nový obor

Zrod nového oboru nikdy není z čistého nebe. Vždy se dlouho připravuje prací mnoha lidí a moudrostí generací. Hahnemann čerpal při své tvorbě homeopatie, léčby podobného podobným, z dědictví po řeckých lékařích i středověkých alchymistech a z velké evropské herbalistické tradice. Také autopatie sahá svými kořeny hluboko do minulosti. Léčivé celostní účinky vlastní moči byly například známy v Indii již dávno a v ajurvédě byly hojně používány. Evropští lidoví léčitelé doporučovali vlastní moč např. k rychlému a bezproblémovému zacelení ran. Svou pravou a nejúčinnější podobu však na sebe léčba lidskými výměšky vzala teprve tehdy, když někteří američtí homeopaté devatenáctého století začali používat potencované vysoko zředěné lidské sekrety na principu aqualia eaualibusw curantur, stejné léčí stejné. Říkali tomu izopatie. Chorobné výměšky potencovali, například při epidemiích, a podávali pak jiným nemocným se stejnou nemocí, což trochu připomínalo princip očkování.

Název autopatie (namísto izopatie) pochází z internetového seznamu British Homoeopathic Libraty, kde je autopatie uvedena jako jedno z hesel u autoizopatie. Izopatie však silně souvisí s léčením lokalizované patologie (výpotek určité nemoci léčí tuto nemoc). Izopatie tak v historii rezignovala na celostní pojetí léčby. Autopatie je naopak zaměřena na celostní působení; nehledá similimum - podobný lék a nepoužívá homeopatické léky.

Autopatický preparát

K tomu, abychom mohli autopatii provozovat, musíme mít k dispozici autopatický preparát. Pak s ním můžeme pracovat, získávat zkušenosti, experimentovat, a především léčit. V současné době však existuje v Evropě snad již jen několik málo výroben, kde mohou autopatický preparát z vlastní tělesné tekutiny ve vysoké potenci zhotovit. Navíc technika potencování vlastních tělesných tekutin pacienta ve vzdálené výrobně přináší určité problémy.

Objevitel homeopatie vyráběl po většinu života potencované léky tak, že vložil do skleněné dózy např. tinkturu rostliny, a to jen jednu setinu objemu dózy. Dolil 99 díly destilované vody. Protřepal silnými údery na pevnou pružnou podložku (obvykle knihu). Jednu setinu obsahu první dózy přenesl do nové čisté, dosud nepoužité dózy a dolil 99 díly destilované vody, protřepal... a tak dále, třicetkrát, a dokonce i dvěstěkrát. Vzniklo tak dvě stě centesimálních ředění, C200. Tato metoda byla velmi náročná na spotřebu skla. Hahnemann zjistil, že skleněná nádobka zcela a spolehlivě zbavená potencované kapaliny uchovává dál potenci, která byla vložena, a má schopnost ji předat dál. Říká se tomu "paměť skla". Proto nemohly být stejné dózy použity k výrobě jiného léku, došlo by totiž k tzv. "křížové kontaminaci" dvou léků, k jejich smísení a tím znehodnocení preparátu. Ke konci života začal vyrábět léky jiným způsobem, takovým, který je vhodný i pro výrobu autopatického preparátu.

Principem autopatie je, použít k výrobě potencovaného preparátu relativně co nejzdravější tělesnou tekutinu. Každá část organismu a každá tělesná tekutina nese úplnou informaci o celku, respektive o individuální frekvenční struktuře vyšší organizační sféry člověka. Ne však každá ve stejné míře.

Sliny pocházejí z oblasti, která má nejblíže k nejvýznamnějším čakrám, přenášejícím kreativní frekvence z vyšších úrovní do naší mysli a fyzického organismu. Jejich struktura zcela přesně odráží jakýkoliv děj v organismu a zároveň i ve vyšších frekvenčních hladinách způsobuje, že organismus, ať už dobře či s poruchami, funguje. Právě porucha v těchto hierarchicky nadřazených frekvenčních hladinách vyvolává nemoci ve fyzickém organismu - proto musí být právě tam nejdříve odstraněna. V době, kdy jsem přešel z preparátů z moči na preparáty ze slin, zaznamenal jsem o něco pronikavější reakci a poněkud výraznější celostní léčebný efekt. V současnosti doporučuji zásadně použití vlastní sliny.

Jak naředit vlastní slinu

(V knize AUTOPATIE je podrobně popsán postup ředění vlastní sliny na autopatický preparát. Všechna doporučení jsou velice důležitá, aby mohl nastat žádoucí efekt a je tudíž nutné je přesně dodržet. Proto na tomto místě nebylo možné vše ocitovat a zájemce tudíž odkazujeme na knihu Jiřího Čehovského, viz níže. - Poznámka redakce)

Zejména v prvních týdnech po užití vysoko naředěné sliny, ale také kdykoliv během dalšího vývoje, mohou proběhnout v mírné formě i některé reakce organismu, mající očistný charakter. Může jít o období častějšího močení, častějších stolic až průjmů, většího pocení, může se objevit rýma či vaginální výtoky. Z organismu jsou zvýšenou měrou odplavovány odpadní látky. Člověk se po jejich odeznění cítí obvykle lépe než předtím.

Orientovat se v jednoduchých pravidlech autopatie není těžké, i když to může být zpočátku nezvyklé pro ty, kdo neumí dosud myslet a léčit celostně. A připomínám:

Popsané pochody v organismu nevyvolává naředěná slina! Jsou to procesy generované nehmotnou, kreativní sférou člověka. Je to život sám.

Pasáže z knihy Jiřího Čehovského "AUTOPATIE, cesta k tělesné a duševní harmonii" vybrala a sestavila redakce MEDIA.

Autor v této knize pojednává o historii, filosofii, o postupech autopatie, o domácí přípravě potencované sliny a nabízí i rady pro autopatickou samoléčbu. V knize je uvedena řada případů chronických poruch, odolávajících předtím vzorné standardní péči, které byly autopatií výrazně zlepšeny nebo i odstraněny. Autopatie je svou spirituální filosofií určena především jako léčitelská metoda a může být použita i jako doplňková či posilující v mnoha životních nebo zdravotních situacích. Autor knihy několikrát ročně pořádá v Praze základní kurz autopatie. (Kontakt v nakladatelství.) Kniha je v pevné vazbě, 149 s., vydalo ji nakladatelství Alternativa, s.r.o., Elišky Přemyslovny 380, 156 00 Praha-Zbraslav, tel./fax: 257 922 331, e-mail: alterceh@post.cz,www.ecn.cz/alternativa

časopis MEDIUM č. 6/2004