O SLOVANECH ÚPLNĚ JINAK

Zdá se, že nadešel "čas PRAVDY" a přiblížila se doba, aby vývoj od neolitu dodnes byl pochopen a byl vybudován nejen evropský, ale celosvětový "společný dům".

Ke konci paleolitu (starší doba kamenná - asi 2 milióny až 9. tisíc let př. n.l.) vyvinuly paleolitické kmeny vyspělé praktiky magické a kultovní. Jejich lovecko-sběračský životní styl byl snad po dobu miliónů let stále stejný a k výraznějšímu pokroku nedošlo. Tu najednou někdy v 10. tisíciletí př. n.l. se někde ve Středním Orientě vyskytla skupina lidí, kteří začali uvažovat jinak a zavedli zcela nový životní styl, zavedli celou řadu podstatných změn v chápání a využívání přírody.

Není sporu o tom, že nástup neolitu znamená v každém směru obrovský pokrok. Jenže k zakládání prvních výstavných civilizací docházelo až poté, když se vlády nad Neolitiky ujaly lovecké kmeny kromaňonské, které si veškeré hmotné i kulturní bohatství Neolitiků přivlastnily. Proto i dnešní historikové mají neolitickou kulturu za "chudou a zaostalou" a celý pokrok přisuzují vládnoucím Kromaňoncům, kdežto Neolitikové zůstali zcela neznámí a z dějin úplně vypadli.

K neznámé národnosti Neolitiků říká přední český archeolog profesor Jiří Neustupný ("Pravěk lidstva", Praha 1964, str. 312) toto:

"Také Čechy a Morava náležely v neolitu k této kulturní oblasti a měly v ní významnou úlohu. Na těchto nejúrodnějších nivách Evropy se usadily zemědělské kmeny žijící pod pláštěm jedné základní vzdělanosti, jejíž stejné hmotné a duchovní projevy dovolují usuzovat na velké duchovní společenství... Jejich národní příslušnost a jméno ovšem neznáme a nikdy již nepoznáme!"

Ovšem Neustupný ani žádný jiný archeolog netušili, že jednou budou rozluštěny původní nápisy Neolitiků, které národnost a povahu tohoto etnika prozradí. (Antonín Horák s dalšími spolupracovníky písmo - ale i jazyk - Neolitiků rozluštil a vše shrnul ve třech knihách, jak v závěru článku uvedeno.)

Neolitikové byli Slované

Jak A. Horák ve své knize "O Slovanech úplně jinak" dokládá, Praslované měli nejen svůj jazyk, ale i písmo, které se zachovalo na mnoha tabulkách, nápisech na skalách apod. téměř po celé zeměkouli.

Při pátrání po rodišti dávných Slovanů nevystačíme teritoriem střední Evropy, ani Krétou či Řeckem. Je třeba jít dále do Orientu, kde vodítkem mohou být nejstarší a dodnes platné místní názvy ve Středním Orientě, dané snad už na počátku neolitu usedlými zemědělci, kteří krajinu trvale obývali. Některé místní názvy v těch končinách pocházejí zajisté od vládnoucích kruhů, ale ty jsou pozdější a odvozené z pohanské mytologie. Kdežto názvy praslovanské jsou věcné a reálné, označují hory, skalnaté, lesnaté nebo zasněžené, řeky podle barvy vody nebo praktického užitku.

Je to především název veletoku Ámu-Darjá, který dal neolitickým zemědělcům první obživu a tomuto názvu rozumíme takto: ÁMU- je původní přivlastňovací zájmeno ve 3. pádě, česky "m-ám" a druhá složka -DARJA znamená "darující". Celý název "Nám-Darující" vystihuje, že řeka svými náplavami z pamírských velehor "darovala" těmto prvním zemědělcům úrodu.

Slovo PA-MÍR označuje přímo "pravlast" neolitických Praslovanů. Předpona PA- znamená naše "pra" a kořen názvu -MÍR znamená "svět, domov, vlast" jak je patrné z ruštiny.

HIMÁ-LAJÁ - název těchto velehor je čistě praslovanský. První složka HIMÁ- je starý název, česky "zima" a druhá složka -LÁJA znamená "ležící, prodlévající", čímž se tyto nejvyšší velehory zeměkoule vyznačují. (Další slovní příklady najdete v citované knize na str. 293.)

Populační exploze

Ač lovecké kmeny žily na Zemi po dobu snad miliónů let, nedocházelo u nich k přemnožení. Ženy byly společné, oplodnění náhodné, děti často obětovány bohům a kmeny se navzájem vybíjely při hájení loviště. Zcela jinak tomu bylo u neolitických Praslovanů. Potřeba pracovních sil v zemědělství a řemeslech si vynutila mnoho dětí v rodinách, většinou okolo deseti, rozených plánovitě, neboť o obživu nebyla nouze. Tím ovšem v řadě následných generací počet obyvatel obrovsky narůstá, dochází k přelidnění osídlené krajiny, které půda už neuživí. Takže přibývající mladé generace byly nuceny hledat si obživu v jiné krajině v okolí. K tomu přispěly lovecké kmeny kromaňonské, které mezi zemědělce vnikaly, loupily a vraždily, takže zemědělci před nimi prchali co nejdále od napadené lokality. To pak urychlilo rozptyl v podstatě usedlých a nestěhovavých Neolitiků po celé zeměkouli.

Byly domněnky, že lovci přecházeli postupně na zemědělství. Avšak v tom jim bránily jejich mytologické předsudky a měly k němu hluboký odpor. Jak praví Tacitus o Germánech: "Proč by si obživu prací dobývali, když mečem a krví ji získali snadněji?" Takže zemědělství a vše co k němu patří, zůstalo po všechny věky výhradně v rukou k tomu zrozených Praslovanů, případně genetických míšenců s nimi.

Kdekoliv se neolitičtí Praslované na zeměkouli vyskytli, všude nesli s sebou stejnou hmotnou i duchovní kulturu. Pěstovali stejné plodiny a dobytek, užívali stejných motyk, pluhů, drtidel, přeslenů, pecí na pálení vápna a keramiky, stavěli stejné rodinné domky s hospodářským zařízením, všude užívali svého jazyka a písma. To všechno jakoby byli vyškoleni ve společné škole. Tou jejich rodnou školou byla zajisté jejich ámudarská pravlast, kde žili zpočátku po dobu asi jednoho tisíciletí jako jedna velká rodina. Tam si osvojili veškeré pracovní postupy jakož i svůj specifický indoevropský jazyk a písmo, které si pak s sebou nesli, kamkoliv na zeměkouli vkročili.

Právě podle těchto prvků je všude neomylně poznáme, i když o nich dějiny té krajiny mlčí. Kromě hmotných a jazykových prvků v neposlední řadě jsou to též znaky antropologické: menší postava, světlejší pleť, modré oči, u mužů plnovous, které se i po genetickém smíšení s domorodci vyskytují, ale především je to jejich praktické uvažování.

ČÍNA - První masovější migrace neolitických Praslovanů z jejich ámudarské pravlasti směřovala směrem východním do úrodných povodí řek čínských, kde je neolit doložen už v 9. tisíciletí př.n.l. Zde se v průběhu pěti tisíciletí natolik rozmnožili, že celá Čína byla praslovanská. Jenže tato vybudovaná a zásobená země přilákala ze střední Asie lovecké kmeny, aby se ve 4. tisíciletí př.n.l. jejich šamani stali čínskými císaři. Pod jejich vlivem byli domácí Praslované zotročeni, jazykově odnárodněni a jejich kultura značně zdeformována. Přesto v jednoslabičných slovech čínských vytušíme slovní kořeny praslovanské, např.: Z praslovanského "kunika" (sestava - písmo) do čín. "king" (písmo - kniha), z praslov. "themje" (témě - půda) do čín. "thján" (pole).

Výrazně zemědělský životní styl venkovského lidu zůstal v Číně dodnes, stejně jako lidové zvyky v průběhu roku: slavení zimního slunovratu ve formě Vánoc, jarní rovnodennosti Velikonocemi včetně malovaných vajec jako symbolů plodnosti. Pak jsou to stejné zemědělské nástroje a praktiky, řemesla, rodinné vztahy atd.

Ze samotné Číny pod tlakem císařů prchali Praslované směrem východním do Koreje, Vietnamu a Indočíny, kde se dodnes udrželo jejich slabičné písmo a četné jazykové prvky i praslovanský sociální světonázor.

TICHOMOŘÍ - Neolitičtí Praslované se nedali odradit ani velkým Tichým oceánem, k tomu měli vlastní vynález, čluny opatřené plachtami, jak to dokládá řecká báje o Prométheovi. Už v 7. tisíciletí př.n.l. jsou doloženi na Havajských ostrovech, později ve 4. tisíciletí na Velikonočním ostrově, tam jsou doloženi "lapitskou" keramikou a slabičným písmem i skromným zemědělstvím. Potom se dostali až na Novou Guineu a do Austrálie, kde zanechali bumerang a po genetickém smíšení u tamních mužů plnovous.

Na Velikonočním ostrově, skalnatém a neúrodném sice zanikli a zůstalo po nich jen slabičné písmo, dodnes uchované na dřevěných tabulkách. Ty se nazývají "kohau rongo-rongo" (dřevo mluví-mluví). Písmo rongo-rongo nebylo dosud rozluštěno, avšak jeho znaky jsou podobné znakům keramického disku z krétského paláce Faistós ze 3. tisíciletí př.n.l. Text tohoto disku se po mnoha marných pokusech, jak se zdá, přece podařilo nakonec rozšifrovat sovětskému amatérskému luštiteli ing. Gennadii Griněviči, který o tom píše v moskevském časopise Sputnik (1986, č. 6). Autor prohlašuje text disku za praslovanský a je pochopitelné, že profesionální vědci se mu vysmáli. Griněvič sice v článku neuvádí výklad celého textu disku, pouze slovo "risičě", což považuje mylně za "Rusové". Avšak toto jediné slovo nám stačí, že text je opravdu praslovanský. Toto slovo znamená "písaři", jak doloženo jinou tabulkou: "ópikě wi-risáu" (tabulku napsal).

Je-li tedy toto napůl ještě obrázkové písmo disku z Faistu velmi podobné písmu rongo-rongo Velikonočního ostrova, pak i toto bude zřejmě rovněž praslovanské. Jen to čeká na definitivní rozluštění.

STARÁ AMERIKA - Na americkém kontinentě nastupuje neolit mnohem později, ale má s Orientem souvislost. Neolitické prvky jsou zde příbuzné s havajskými a z toho lze soudit, že Neolitikové připluli na svých plachetnicích z havajských ostrovů k americkým břehům mexickým někdy v první polovině 2. tisíciletí př.n.l. Protože pod vládou tamních kromaňonských šamanů - náčelníků jim stavějí Neolitikové výstavné paláce a města Mayů a Aztéků už od poloviny 2. tisíciletí př.n.l. Kdežto na pobřeží Jižní Ameriky v místech Peru připluli Neolitikové z tichomořských ostrovu zřejmě později.

Příchod Neolitiků na americkou pevninu je dokumentován starou indiánskou bájí o příchodu "bílého vousatého boha", který je mnohému naučil a potom vystoupil zpět na nebesa. Tato báje je jako vejce vejci podobná řecké lidové báji o Prométheovi. Dnes ovšem víme, že to byli obyčejní bílí vousatí Praslované, kteří nevystoupili na nebesa, ale naopak tamními šamany zotročeni a jedinci často bohům krvavě obětování, jako od Keltů v Evropě.

V místech Mexika zavedli Neolitikové zemědělství z místních rostlin, především kukuřice, brambor a jiných hlíz, dýní, tabáku, zeleniny a ovoce. Domestikovali zdejší lamy, z jejichž vlny tkali látky. Vypalovali keramiku, tavili kovy, těžili zlato, stavěli rodinné domky se šáchorovou krytinou, stavěli šáchorové čluny dodnes užívané, zavedli slabičné písmo podobné orientálnímu. Všechny tyto prvky jsou na mexickém venkově v užívání dodnes a barevné ornamenty na keramice a tkaninách jsou podobné lidovým slovanským, stejně jako i lidové kroje.

Z toho všeho je patrné, že to byli neolitičtí Praslované, kteří už asi 3.000 let před Kolumbem a Vikingy nejenže Ameriku "objevili", ale tam v postavení otroků položili základy starých amerických civilizací. Ale že to bylo na opačné straně zeměkoule, nevědělo se o tom.

Antonín Horák v knize

O SLOVANECH ÚPLNĚ JINAK

Co nebylo o Slovanech dosud známo. Autor v ní dokládá, že všechny světové jazyky, antická řečtina, latina, germánské jazyky... jsou odvozeny ze staré slovanštiny, nejbohatšího a nejdokonalejšího jazyka na světě. Kromě výše uvedeného jsou v knize popsány příklady podobnosti slovanské kultury s kulturou v oblasti Japonska, Střední Asie, Indie, středního Orientu, a to i v oblasti jazykové. V některém následujícím čísle MEDIA uvedeme další ukázku z knihy vztahující se k Atlantidě. Brožovanou knihu, 318 s., vydalo nakladatelství LÍPA, objednat si ji můžete na adrese: Knihkupectví, Masarykovo náměstí 421, 763 12 Vizovice. Autor hledá nakladatele na další dvě v rukopise připravené knihy o Praslovanech, o tajemném disku z Faistu nebo vůbec o záhadách kolem Země a Člověka. Kontakt na autora je přes uvedené knihkupectví.

Zdroj: časopis MEDIUM č. 5/2004