Zážitky z cesty ke kavkazským dolmenům

Na začátku léta roku 2003 se mi dostaly do rukou knihy Vladimíra Megreho ze série "Zvonící cedry Ruska". Po přečtení prvního dílu "Anastasia" mě toto téma tak nadchlo, že jsem velice rychle zdolal i další čtyři, v té době, do češtiny přeložené svazky.

Shodou neuvěřitelných okolností se nám (mi a mé novomanželce) podařilo připojit se k první české výpravě do kavkazského Gelendžiku, tedy do oblasti, jíž je v knihách V. Megre připisována významná role. Odlétali jsme 15. září z Prahy přes Moskvu do Krasnodaru. Odtamtud nás čekala dlouhá cesta autem přes hřeben západního Kavkazu a průsmyk Gorjačij Ključ. Cílem a útočištěm nám po všech 17 dní byla vesnice Pšada, ležící na státní silnici Soči - Novorossijsk, asi 35 km jihovýchodně od Gelendžiku.

Tato nenápadná obec se dvěma až třemi tisíci obyvatel je nejvhodnějším východiskem k dolmenům. V Pšadě můžete kromě mnoha dolmenů obdivovat krásu kavkazských údolí i hlubokých lesů. Pro zdejší pobyt vám však musí postačit vlastní stan nebo ubytování v soukromí. My jsme bydleli v domku na samém konci vesnice, u řeky, asi 50 m od nejbližšího dolmenu.

Dolmeny, jak o nich ve své druhé a třetí knize píše V. Megre, jsou pozůstatky staveb dávných civilizací, zbudované před mnoha tisíci lety. Dle Anastasie jsou ony nevelké megalitické stavby dokonce starší než pyramidy v Egyptě a na znovuobjevení svého původního významu současnými lidmi teprve čekají.

Ačkoliv co do velikosti se s těmi více známými megality nedají srovnávat, jejich zpracování je na velmi vysoké úrovni a vzhledem k velké hmotnosti kamenných monobloků tvořících stěny a střechu je nemyslitelné, že by je mohl postavit člověk doby bronzové s dovednostmi, jak se uvádí v oficiální historii. Navíc většina dolmenů, které jsme navštívili, je postavena z kamene, jenž se v jejich širokém okolí vůbec nevyskytuje a proto musel být dopravován na větší vzdálenosti. Až po vydání knih Vladimíra Megrego začali ke kavkazským dolmenům přicházet lidé, kteří si uvědomují jejich význam a touží pozdravit duši člověka, jenž zde zemřel ve věčné meditaci. Věří, že navázáním tohoto kontaktu s čistými úmysly jim bude předána určitá informace, část duchovního poznání.

Dolmenů je zde hodně, bohužel také pouze zvědavých návštěvníků, kteří těm ostatním spíše překážejí. Bylo tomu tak i u dolmenu v Tuapse, který je celý krom střechy vytesán do skály. Leží ve stráni nad údolím řeky. Uvnitř byla velmi zvláštní atmosféra, vlhká vůně kamene, jenž mi ihned asociovala zážitky velmi podobné těm z královské komnaty Cheopsovy pyramidy. Stačilo pouhých pět minut a ven jsem vyšel naplněný energií.

Jsou však i klidná místa, skupinky dolmenů (jeden z nich je na obálce časopisu), k nimž nevede žádná cesta, ani k nim nenajdete žádný popis na internetu. O takových ví jen někteří místní obyvatelé a věřte, že stále je takových míst na Kavkazu hodně. Dáte-li se s místními lidmi do řeči, setkáte-li se se zdejšími čtenáři a příznivci Anastasie, rádi vás k některé takové oáze klidu zavedou, aniž by za to vyžadovali odměnu.

Josef Fencl

Dolmen ženský, nebo-li znovuzrození

(Příspěvek další účastnice zájezdu do Gelendžiku v září 2003.)

Znovu jsme vstoupili do lesa a opět stoupali svahem nahoru, až jsme došli ke skupině dolmenů - asi šest stojících pohromadě. Dva byly ještě původní, ostatní částečně nebo úplně rozbořené. Celé toto místo dýchalo zvláštní atmosférou.

Jeden z dochovaných dolmenů pojmenovali "mužským" a další "ženským" nebo taky dolmenem "znovuzrození". Právě u něj už byla zadní stěna vyklopena dovnitř, takže byl zezadu přístupný. Přední stěna a boční stěny držely střechu. Když jsme se podívali zevnitř na přední stěnu z otvorem, byl na ní vidět obrazec, znázorňující ženské pohlavní orgány: vaječníky, vejcovody a dělohu, v níž bylo vidět malé dítě. U tohoto dolmenu se traduje, že se zde člověk může znovu narodit. Stačí si prý jen sednout dovnitř a v tiché meditaci či modlitbě se zbavit všeho starého a pak prolézt otvorem na druhou stranu, obrazně vyjít z lůna matky na svět. I když otvor není nijak moc velký cca 20x40 cm, proleze jím i člověk objemný a naopak štíhlý člověk neproleze, pokud je u něj nezdravé ego či pýcha.

Je jasné, že jsem si to musela ověřit. Sedla jsem si a chvíli v myšlenkách meditovala a pak podnikla cestu na druhou stranu. Byl to zvláštní pocit. Ruce, hlava, ramena a polovinou trupu jsem byla na druhé straně. Pak přišly na řadu boky a nohy. Jenže, když jsem byla svými boky v otvoru, najednou se pohyb zastavil a nemohla jsem dál. Cítila jsem jak mě drží tričko o drsnou stěnu otvoru a nechce mě pustit dál. A tak jsem jej musela rukama popotahovat, abych dokončila průlez na druhou stranu. Byl to zvláštní pocit, když uvíznete v takovéto pozici zaklínění a pak znovu úžasný pocit uvolnění a svobody, když se to povede. Ten prožitek je váš a ten má tu úžasnou cenu. Než jsme opustili toto místo, dostali jsme od naší průvodkyně Lídy, velice zajímavou a důležitou informaci, týkající se správného kojení dětí:

Kojení má především probíhat v klidu a pohodě. Matka má při každém kojení kojit z obou prsou. Délka kojení z jednoho prsu má trvat devět minut, pak se má nechat dítě odpočinout na devět minut a znovu kojit z druhého prsu dalších devět minut. Důvod je ten, že pokud matka kojí z jednoho prsu je s dítětem propojena a tak získává informaci o tom, co dítě potřebuje. Tato informace přechází do mléka, které přestupuje do druhého prsu a tak dítě dostává to co potřebuje ke zdravému růstu.

Tato informace se mi velice líbila, neboť má svou logiku. Když jsem si zpětně rozpomínala na to, jakým způsobem jsem kojila své děti a mám je čtyři, uvědomila jsem si, že právě svou poslední dceru jsem kojila podobným způsobem. Nevím jak dlouho probíhalo kojení a pauza, ale výsledek je báječný. Je z mých dětí nejzdravější, ještě neužívala antibiotika a lékaře navštěvujeme jen na pravidelné kontroly a očkování. Bude jí 14 let.

Toto první setkání s dolmeny ve mně zanechalo hluboké zážitky ne však jediné a nedá se říci, že byly více či méně krásné a intenzívní. Každý den jsme prožívali něco nového, úžasného, neznámého. Pro mě byl tento zájezd odměnou za všechna léta naplněná prací a povinnostmi. Splnila se mi všechna tajná přání. Všem, kdož se rozhodnete navštívit tento krásný kraj a dolmeny přeji totéž.

Věra Burgetová

Nabídka knih Vladimíra Megre - série Zvonící cedry Ruska:

kniha první - ANASTASIA, 176 Kč,
kniha druhá - ZVONÍCÍ CEDRY, 176 Kč,
kniha třetí - PROSTOR LÁSKY, 176 Kč,
kniha čtvrtá - STVOŘENÍ, 176 Kč,
kniha pátá - KDO VLASTNĚ JSME? 180 Kč,
kniha šestá - RODOVÁ KNIHA, 180 Kč,
kniha sedmá - ENERGIE ŽIVOTA, 180 Kč.
Knihy vydalo nakladatelství "Zvonící cedry", objednávky na adrese: ZVONÍCÍ CEDRY, Přádova 2054/22, 180 05 Praha 85, tel: 286 840 979, mob: +420 607 865 546, e-mail:
zvonicicedry@seznam.cz, nebo dolmeny@seznam.cz. Více informací na www.anastasia.cz. V roce 2005 budou uskutečněny další zájezdy ke kavkazským dolmenům. Obrázek jednoho z nich je na obálce tohoto časopisu.

Zdroj: časopis MEDIUM č. 12/2004