Pyramida jako kondenzátor vody

Staré archivy ukrývají po dlouhá tisíciletí před zraky zvědavců jména architektů významných pyramidálním komplexů, roztroušených po celé Zemi. Jedni architekti projektovali a tvořili stupňovité pyramidy, druzí stavěli pyramidy rovnostěnné, třetí zase spirálovité, ale všechny měly jeden společný charakteristický znak: v pyramidě, nebo její blízkosti se obvykle nacházel okrouhlý nebo čtvercový bazén naplněný vodou. Často existoval pouze jeden a pak byl situován na západní straně. Někdy bylo bazénů několik, po jednom z každé strany pyramidy. V jiném případě pyramidu obklopovaly vodojemy ze všech stran a pak se zdálo, jako by pyramida stála uprostřed jezera.

K čemu by ale pyramidy potřebovaly bazén? A jak se do nich voda vlastně dostala, když stály ve vyprahlé pustině? Kdo byl prvním stavitelem pyramid s bazénem a odkud pocházel? Vždyť pyramidy jsou i na Marsu! Co všechno byli lidé nuceni vymyslet, když je životní podmínky nutily přebývat v suchých pustinách planety, kde bylo málo vody?

Na Sahaře kmeny Tuaregů odpradávna používají kvůli ochraně před pálicím sluncem oděvy tmavě modré barvy. Takové oděvy umožňují vyhnout se nadměrnému přehřívání těla a tak snížit množství spotřebované vody.

Středoasijské národy nosí často v boji s horkem a žízní prošívané, hrubé pláště. Takový oděv totiž zamezuje odpařování vody z těla, chrání ho před přehřátím a tím vytváří příjemné tepelné zázemí dokonce i při velkém vedru.

Egyptské pyramidy v Gíze mají obdobný kabát, i když "sešitý" z vápencových bloků. Jak si celá armáda dobyvatelů nebo mnohatisícové zástupy vysídlenců na svém pochodu přes vyprahlé oblasti poradily se suchem a horkem? Už v dávných dobách pro takový případ existoval šikovný způsob, jak získat vodu tam, kde se její pramen snad ani nedal očekávat a kde by byl každý druhý proutkař odsouzen k neúspěchu. Když zásoby vody končily, udělali si poutníci přestávku, kterou využili k tomu, aby v nejbližším okolí nasbírali malé kameny a štěrk. Tento materiál pak naskládali do velkých hromad-pyramid na speciálně připravená místa, kde by skrze půdu neprosákla voda. A stal se zázrak! Po určitém čase se pod kupou kamení objevil první pramínek vody. Během dne potůček tu nabíral na síle, tu zase slábl, když z něj byla voda odčerpávána do připraveného vodojemu. Co se vlastně v takové hromadě kamení a štěrku dělo? Odkud se vzala voda?

Jak asi víte, kámen a vzduch se svou tepelnou kapacitou velmi liší. Vzduch se vlivem slunečních paprsků rychle zahřívá a po západu slunce zase rychle ochlazuje. Kámen se chová právě opačně: zahřívá se pomalu, ale pak je schopen teplo dlouho uchovat.

A jak je to s hromadou kamení? Její horní vrstva se sluncem zahřívá, ale hmota uvnitř hromady si uchovává teplotu nižší. Když závany horoucího vzduchu, který vždy obsahuje vodní páru, pronikají skrze kameny, přicházejí pod povrchem do styku s chladnějším materiálem a tak dochází ke kondenzaci par. Pára se ochladí, srazí a přejde do kapalného skupenství. Vznikne kapka vody. Velmi mnoho kapek vody! Vodní kapičky stékají a vytvářejí potůček. Je velmi důležité zabránit ztrátě vody v písku. Proces kondenzace vodních par neustává ani v noci. Je to prakticky věčné perpetuum mobile na výrobu vody ze vzduchu, vymyšlené nějakým dávným géniem. Jednoduchá metoda použitelná v suchých a odlehlých pustinách země.

* * *

Hromady kamení nebo dokonce i celé navršené pahorky pyramidálního nebo kopulovitého tvaru vytvořené lidmi můžeme nalézt v mnoha oblastech naší planety právě tam, kde bylo kdysi velmi teplé podnebí nebo se nedostávalo pitné vody.

Ani egyptské pyramidy neměly své bazénky s vodou jen tak pro nic za nic. Jednou z více funkcí pyramid jako kamenných staveb byla jejich schopnost kondenzovat vodní páru ze vzduchu. Mnohé pyramidy byly zřejmě postaveny právě za tímto účelem. Voda - to je život! Její skutečnou hodnotu poznáme teprve tehdy, když pocítíme její výrazný nedostatek.

Pokud bychom dnes přeletěli nad územím podél západního břehu Nilu na jih od gízských pyramid, spatřili bychom řetězec více než osmdesáti pyramid. Badatelé si již dávno všimli, že jsou umístěny právě na západním břehu Nilu, který se jako první střetává s horoucím dechem Sahary. Egypťané se snažili postupující poušť zastavit. Zpočátku možná pomocí pásu lesů tak, jak to děláme my. Nedosáhli však výrazného úspěchu. Pak začali stavět desítky pyramidálních staveb. Je docela možné, že mnohé z nich byly určeny výhradně k získávání vody ze vzduchu, sloužily tedy jako pyramidy - kondenzátory. Svou obrovitostí se postavily do cesty horoucím větrům podobně jako zábrany, které stavějí lidé na polích, aby v zimě zadržely sníh s cílem nahromadit potřebnou vláhu. Pyramidy poskytovaly vodu a touto životodárnou tekutinou plnily bazénky.

Pověstné visuté zahrady Semiramidiny v Babylonu se svého času proslavily po celém světě a zůstaly v paměti lidí jako jeden ze sedmi divů světa, vznikly asi před 2.600 lety. Mnozí badatelé si však až do dnešních dnů lámou hlavu nad tím, jak se projektantům podařilo dostat vodu až nahoru, kde stromům a ostatní zeleni poskytovala potřebnou vláhu. Jaké tajné vědomosti asi používali stavitelé babylonského vládce k výstavbě tohoto klenotu? A možná ani žádné tajemství neexistovalo. Možná, že vodu z Eufratu vůbec nepřečerpávali, aby ji dostali až nahoru, nýbrž ji získávali přímo na místě ze vzduchu pomocí speciálních štěrkových pahorků.

Kamenné pahorky na získávání vody ze vzduchu používali nejen obyvatelé Egypta a Babylonu, ale i Kavkazu, Střední Asie i jiných končin Země. Při vykopávkách ve Feodosiji na Krymu odhalili badatelé neobyčejnou síť vodovodního potrubí, které bylo před dávnými lety uloženo pod zemí. Potrubí vycházelo z vyvýšených míst, kde se nacházely kopy štěrku. Zajímá vás, kolik vody vyrobil pradávný kondenzátor? Ukázalo se, že její množství postačovalo na provoz sto čtrnácti fontán, které zde byly vybudovány. Jak prokázaly výpočty, štěrkové kopce produkovaly denně až 700 tisíc litrů vody! Lidé ji používali nejen jako pitnou vodu, ale vystačila jim i na zavlažování.

* * *

Od dob, kdy lidé začali stavět pyramidální stavby z kamenných bloků s cílem odvrátit přeměnu země v poušť, uplynulo už velmi mnoho času. Nenašly by se i jiné účinné způsoby, jak zastavit vysychání naší planety? Ne, nenašly. Zavlažování, meliorace nebo stavba přehrad či umělé zásahy do koryta řek nepomáhají. Všechna tato opatření mají jen dočasný efekt. Každým rokem poušť pohlcuje stále nové a nové oblasti a tak vyhání lidi z míst, kde dosud žili.

Co brání tomu, aby byly i dnes postaveny pyramidy tam, kde je voda zapotřebí? Kazachstán a Uzbekistán, Povolží a ukrajinské stepi, Afrika i Austrálie a rozlehlá území Asie jsou spálena sluncem. Vždyť by nebylo nutné stavět tak velké pyramidy, jako jsou ty v Gíze, které mají širší poslání. Stačily by stavby s výškou dvanácti metrů. Stavebního materiálu by bylo dostatek - kameny, štěrk, drobné kamínky. Tento materiál nezaniká, nekazí se a získaná voda je čistá.

Vladimír Babanin v knize
PYRAMIDY. Univerzální mystické stavby
objednávky u Zásilk. knihkup. POZNÁNÍ, tř. 17. listopadu 8a
772 00 Olomouc,
www.poznani-knihy

Zdroj: časopis MEDIUM č. 8/2003