Co znamená anthroposofie?

Anthroposofie poskytuje poznatky o vývojových zákonitostech světa a člověka, o jejich vzájemném vztahu, o jejich funkčním uspořádání, ale také o duchovních světech a jejich vzájemné souhře se světem hmotným, avšak přijímání, konzumace těchto poznatků ještě není anthroposofií. Tyto poznatky nejsou samoúčelem, nejsou cílem, ale prostředkem. Pokud je člověk bdělý a nepředpojatý, může se mnoha těchto poznatků dobrat sám.

ANTHROPOSOFIE CHCE V ČLOVĚKU PROBOUZET SCHOPNOSTI, SÍLY, KTERÉ JSOU MU PŘEDURČENY, JEJICHŽ ZÍSKÁNÍ VŠAK NENÍ AUTOMATICKY DÁNO.

Tak jako člověk na cestě svého vývoje utvořil a rozvinul svou duši a ducha, své Já, má utvářet a rozvíjet další články své bytosti. Bylo by však omylem domnívat se, že stačí studovat spisy a přednášky Rudolfa Steinera (1861 – 1925, rakouského filozofa a zakladatele anthroposofie – psali jsme o něm v časopise MEDIUM č. 5/2000) – byť bychom to dělali jakkoli metodicky – a ono to v nás bude pracovat jaksi za nás. My sami musíme pracovat; Rudolf Steiner nám k tomu nabízí řadu praktických cvičení. Avšak i na ně bychom mnohdy mohli přijít sami, obzvlášť jsme-li vybaveni jistými poznatky, např. o zákonitostech reinkarnace a karmy. Anthroposofická práce pak znamená např. tváří v tvář každému člověku si klást známou parsifalskou otázku „co potřebuješ, jak ti mohu pomoci“ (pozor však na vtírající se úsudek typu: aha, ty potřebuješ anthroposofii…), při hovoru s druhým člověkem naslouchat a tímto člověkem se stávat (neztrácet však sama sebe), přitom sám sebe pozorovat, pozorovat své myšlenky, pocity i volní impulsy, své vlny sympatie a antipatie, své předčasné úsudky a předsudky. Již během setkání s druhým člověkem a zejména po něm si klást otázky, co mi toto setkání říká a o mně samém, jakou to má se mnou souvislost, co se tu vynořuje z minula a čeho je to zárodkem pro budoucnost. Neustále v sobě nechat znít otázky, kam mě vede můj osud, co ode mě chtějí a potřebují duchovní bytosti. Nesnažit se však dávat na tyto a jiné otázky hned odpovědi, ale vydržet je. A neustále sám sebe sledovat sice kritickým, zároveň však shovívavým laskavým pohledem.

ANTHROPOSOFIE V ČLOVĚKU PROBOUZÍ MORÁLNÍ FANTAZII A VEDE HO K ETICKÉMU INDIVIDUALISMU, NEBOŤ JEHO ETIKA VYCHÁZÍ STÁLE VYŠŠÍ MĚROU Z INDIVIDUÁLNÍCH IMPULSŮ, Z POZNÁNÍ NAPŘ. KARMICKÝCH DŮSLEDKŮ VLASTNÍCH ČINŮ, A STÁLE MÉNĚ ZE SPOLEČENSKÝCH, PRÁVNÍCH, CÍRKEVNÍCH A JINÝCH NOREM.

Přesto nemá být spása individua samoúčelem. Jednak je spirituální zákonitostí, že každý krůček v osobním vývoji ve výše naznačeném smyslu posouvá dopředu celé lidstvo a každé individuální okultní cvičení je zároveň obětí ve prospěch společenství. Vedle toho vede anthroposofie člověka i k vnějším sociálním činům, když mu nabízí uplatnění v některém z praktických oborů – waldorfské pedagogice, anthroposofickém lékařství, biologicko-dynamickém zemědělství, anthroposofickém bankovnictví, eurytmii atd. Bylo by však chybou a nepochopením anthroposofie očekávat, že každý anthroposof se stane waldorfským učitelem nebo biodynamickým zemědělcem.

ANTHROPOSOFIE MÁ ČLOVĚKU DÁT NÁSTROJE K TOMU, ABY MOHL SPOLEČNĚ S JINÝMI INDIVIDUALITAMI BUDOVAT LIDSKÁ SPOLEČENSTVÍ, TVOŘIT TO NEJVYŠŠÍ UMĚLECKÉ DÍLO, DÍLO SOCIÁLNÍ.

A to je anthroposofie v praxi, žitá anthroposofie, která zase vede člověka dál na jeho pouti k hierarchiím. Pracuji-li na svém vlastním vývoji, pomáhám lidstvu, dělám-li něco pro ostatní, vzdělávám své vlastní lidství. Jestliže si budu uvědomovat tuto polaritu, snáze se vyhnu dvěma krajním polohám, dvěma nezdravým tendencím anthroposofie: Pokud budu jen studovat a osvojovat si poznatky a cvičit se a budu přitom zapomínat na ostatní, tak to mně samotnému příliš neposlouží; pokud se budu bezezbytku angažovat v sociálním dění jako „praktický“ anthroposof a utíkat sám před sebou, tak tím světu příliš neprospěji. Anthroposofie je tak hledáním rovnováhy mezi krajnostmi.

Anthroposofická společnost

Celosvětová (všeobecná) Anthroposofická společnost byla založena Rudolfem Steinerem na vánočním sjezdu koncem roku 1923 v Dornachu ve Švýcarsku. Její součástí se měla stát i Vysoká škola duchovní vědy, ze které ovšem stihl Steiner uskutečnit během svého života jen první třídu z plánovaných tří. Tato škola pro duchovní vědu měla nahradit dřívější esoterické kroužky, které Steiner vedl před první světovou válkou, a které úzce navazovaly zejména na tradici rosikruciánskou. Podává, podobně jako jeho spisy, návody pro vnitřní individuální školení, jak postupovat v plné svobodě, bez duchovního učitele či guru, bez úhony a s jasným vědomím v poznání duchovního světa, které překračuje hranice materiálního poznávání stanovené Kantem a přístupem novodobé vědy.

JDE PŘEDEVŠÍM O JASNÉ POCHOPENÍ VNITŘNÍCH POZNATKŮ A ZÁŽITKŮ NA INDIVIDUÁLNÍ STEZCE TAK, ABY VŠE BYLO KONTROLOVATELNÉ A SLEDOVATELNÉ JASNOU MYSLÍ, A ABY BYLA VYLOUČENA JAKÁKOLI MANIPULACE, JAKÝKOLI ZÁSAH DO VNITŘNÍ SVOBODY.

Centrem Anthroposofické společnosti je Goetheanum v Dornachu ve Švýcarsku, kde sídlí také předsednictvo společnosti; národní větve společnosti existují ve většině zemí světa, kromě Evropy, Ameriky, Austrálie a Japonska také v dalších zemích asijské a pacifické oblasti a také v několika afrických zemích. V Československu byla založena již ve dvacátých letech (oficiálně roku 1924), ale anthroposofické hnutí existovalo u nás již od počátku dvacátého století – Rudolf Steiner v Praze mnohokráte přednášel již před první světovou válkou i v jejím průběhu. Za nacistické okupace byla Anthroposofická společnost zakázána, podobně jako ve všech Německem obsazených zemích, a potom počátkem 50. let komunisty. Mohla pracovat jen omezeným způsobem v ilegalitě, řada jejích členů byla vězněna. Její činnost byla obnovena koncem roku 1989 a registrována byla jako československá počátkem roku 1990. K oddělení slovenské části došlo až v roce 1998, když se ukázalo, že vzhledem k úřadům není společná existence už nadále možná.

ÚKOLEM ANTHROPOSOFICKÉ SPOLEČNOSTI V ČR JE PŘEDEVŠÍM UMOŽNIT STUDIUM ANTHROPOSOFIE JAKO METODY POZNÁVÁNÍ A JEJÍHO FILOSOFICKÉHO JÁDRA, A POSKYTOVAT PODNĚTY VŠEM INICIATIVÁM, KTERÉ Z ANTHROPOSOFIE VYCHÁZEJÍ.

Pořádá přednášky a besedy, členské večery, vydává časopis Anthroposofické rozhledy a jednotlivé přednášky Rudolfa Steinera i další drobné publikace, podporuje iniciativy a distribuci knih anthroposofických nakladatelství, má knihovnu, atp. Kontakt: Anthroposofická společnost, Petržílkova 2485, 158 00 Praha 5, internet: www.anthroposof.cz.

Knihy anthroposofického zaměření vydává také nakladatelství FABULA. Přehled jejich posledně vydaných titulů je na zadní straně obálky tohoto časopisu.

Radomil Hradil a Jan Bouzek v knize
PRŮVODCE českou anthroposofií

Zdroj: časopis MEDIUM č. 3/2003-03-15