Břetislav KAFKA – největší český ŠAMAN!

Břetislav Kafka, od jehož smrti 27. srpna uplynulo 35 let (1891 – 1967), by měl být vnímám jako veličina, legenda. Byl Mistrem, který by se z dnešního pohledu měl studovat a obdivovat. Ano, pan Kafka byl v českých podmínkách ŠAMAN, který ve svém činění nemá obdoby. Lze bez nadsázky říci, že Kafka vybudoval první soukromou laboratoř, zabývající se zkoumáním paranormálních jevů.

* * *

Nakladatelství POZNÁNÍ Olomouc upravil, nově uspořádal a redigoval celé dílo Břetislava Kafky (Nové základy experimentální psychologie – 1999, Kultura rozumu a vůle – člověk zítřka – 1999, Parapsychologie – 2000). Poslední Hofmanovou knihou je životopisné pojednání „Svítání v duši Břetislava Kafky – zpráva o životě“. Z jejího obsahu: Životní osudy – Hledání cesty – Spiritistická etapa – Tělesný magnetizmus – Hypnóza, sugesce, autosugesce – Experimenty a příběhy – ad. (Kniha je v pevné vazbě, rozsahu 267 stran a objednat si ji můžete na adrese zásilkového knihkupectví Poznání, tř. 17. listopadu 8a, 779 00 Olomouc, tel. 068/522 51 51. www.poznani-knihy.cz.) V následující ukázce můžeme sledovat Břetislava Kafku jako člověka, trpícího zdravotními neduhy víc než bývá obvyklé, ale zároveň i jako člověka, který s pomocí své silné vůle je dokázal překonat a vyrovnat se s nimi. A navíc předal – i vlastním příkladem - svým současníkům a budoucím generacím velkou moudrost i znalosti, získané z duchovního světa.

Moje vlastní nemoci a moje vůle

Zdravotní potíže provázely Břetislava Kafku téměř celý život. Protože jejich příčiny a zejména průběh léčení považoval za důležité a poučné, zařadil do svého základního díla tyto pasáže:

„Všechno, co jsem o vědomém autosugestivním léčení napsal, jsem nejdříve vyzkoušel sám na sobě. Moje stálé nemoci byly příčinou, že jsem k popsaným poznatkům dospěl.

MILÝ ČTENÁŘI, JSI-LI SEBEVÍCE NEMOCEN, NIKDY NEZOUFEJ. DOKUD JE DUŠE V TĚLE, MŮŽEŠ SE UZDRAVIT. ABYCH V TOBĚ PROBUDIL VÍRU, POVÍM TI NĚCO O SVÉM ZDRAVÍ, ČI SPÍŠE NĚCO O SVÝCH VLASTNÍCH NEMOCECH, KTERÉ VŠAK MĚLY I JISTÉ DĚDIČNÉ PŘÍČINY.

Jako jednoleté dítě jsem služce spadl ze schodů. Po delším léčení lékař dosáhl toho, že jsem nebyl do smrti mrzákem. Po roce jsem dostal zápal pohrudnice a další dva roky mě trápil černý kašel. Osypky a spalničky mou slabost jen dovršily. Byl jsem chudokrevný a z nepatrného nastuzení jsem si přivodil revmatizmus. Z toho se pak vyvinula vážná srdeční vada – nedomykavost chlopní. Levá ruka v kloubu otekla, zatvrdla a přes snahu lékařů zchromla. Hromaděním chorobných látek také zduřely klouby nohou. Do mých šesti let se choroba nohou trochu uvolnila, jen ruka zůstala chromá.

Protože jsem byl tělesně i duševně zesláblý, pobýval jsem střídavě u otcových a matčiných rodičů, abych se u nich změnou vzduchu a stravy zotavil. Když mi bylo sedm let, šel jsem od matčiných rodičů z Žernova k otcovým do Ratibořic. Stezka vedla z Žernovské skály do Babiččina údolí. Na vrcholu skály jsem potkal tři výrostky. Nevšímal jsem si jich. Oni však na mne začali dorážet a ze skály mě srazili. Pozbyl jsem vědomí. Vím, že jsem se probral ze silné horečky v bytě svých rodičů. Lékaři zjistili poruchu obratlů a míchy s výronem krve mezi obratle. Čtyři roky mě léčili nejpřednější lékaři. Dosáhli však jen toho, že jsem mohl pomalu, ale s bolestí chodit. Obratle zůstaly zduřelé, páteř křivá a neohebná. Porucha míchy měla následek – všeobecnou nervovou zesláblost. Stále jsem pokašlával, slábl a chřadl.

VE MNĚ VŠAK ŽILO VĚDOMÍ, ŽE MUSÍM BÝT ZASE ZDRÁV JAKO DRUZÍ, ŽE SE MUSÍM UZDRAVIT. VE ŠKOLE JSEM VLIVEM SVÉ NEMOCI MNOHO ZAMEŠKAL. DOMA JSEM SE NABIL NIČÍM JINÝM NEŽ PŘÍRODNÍMI SPISY A DOSÁHL JSEM TOHO, ŽE V PATNÁCTI LETECH JSEM UVOLNIL CHOROBOPLODNÉ LÁTKY V RUCE I PÁTEŘI A OBOJÍ JSEM MOHL OHÝBAT.

V devatenácti letech jsem znovu dostal zápal pohrudnice a rozklad pravého plicního laloku. Nejdříve jsem hledal pomoc u nejlepších lékařských kapacit, jejich rady však nepřinesly žádné výsledky. Když jsem už nemohl ani utáhnout nohy, sebral jsem znovu svou vůli a začal jsem se léčit přirozenými prostředky, které jsem si sám sestavil. V půlroce jsem vyčistil plíce a pohrudnici od choroboplodných látek a nadobro zastavil i hnisání plic. Zůstala však slabost nervů a srdce.

Potom jsem převzal větší dílnu a pracoval se 7-9 dělníky. Zasílal jsem zboží na úvěr do světa a hlavu měl plnou starostí o výplatu dělníků. Nervy tím ještě více zeslábly a dostavovala se duševní muka. Začal jsem tudíž hledat prostředky k uklidnění duše. Studoval jsem duševní poruchy, a tak jsem se dostal ke studiu duševní vědy. Pak se dostavil i silný srdeční záchvat, který trval pět a půl hodiny. Tělo bylo modré a studené, údy a oči úplně nehybné. Jen vůli jsem měl pevnou a věřil jsem, že mi Bůh pomůže, abych tento záchvat překonal.

Mé poloviční umírání zanechalo ještě větší duševní poruchu a strašná duševní muka. Nedovedl jsem sestavit jedinou větu, za ní zela propast, konec myšlení. Dvaadvacet týdnů jsem ležel za stále se opakujících srdečních záchvatů. Trvalo čtyři roky, než jsem se trochu probral z duševní mrákoty. V té době v mé hlavě všechno pohasínalo, a já pozbýval pochopení pro svět. Všechno mě děsilo. Proto jsem chodil se svou ženou do přírody a v klidu jsem se učil všechno znovu poznávat. Pokud to mé nervy dovolovaly, studoval jsem lékařskou vědu. Denně jsem cvičil vůli, takže jsem dokázal překonávat duševní muka a dovedl jsem si podmanit i jiné osoby.

Ač mám vytrénované nervy, musím se stále vést, držet, řídit. Kdybych neměl silnou vůli, nemohl bych jít na ulici, mezi lidi, do společnosti, jet vlakem, vydávat ze sebe při pokusech magnetický proud apod. Abych posílil ducha i tělo, pravidelně každý šestý den držím naprostý 36hodinový půst. Každému doporučuji. Až to zkusíte 4-6krát, poznáte jeho cenu. Ani nedostanete chuť na jídlo, naopak, vaše přirozenost se postního dne nebude moci ani dočkat. Do studené vody se ponořuji denně.

PŘES TO VŠECHNO, CO JSEM ZAKUSIL, JSEM VESELÉHO DUCHA, A SOTVA KDO BY NA MNĚ CO POZNAL. AUTOSUGESTIVNÍ LÉČBA MÁ ÚSPĚCH TAM, KDE SE VEŠKERÁ LÉKAŘSKÁ POMOC UKÁZALA MARNÁ. TEPRVE KDYŽ ČLOVĚK ZŮSTANE ODKÁZÁN SÁM NA SEBE, BUDE SE UMĚT PODLE TÉTO METODY LÉČIT A BUDE MÍT ÚSPĚCH. NEBUDE HO TOTIŽ TRÁPIT A VTÍRAT SE MU MYŠLENKA, ŽE BY MU SNAD JEŠTĚ NĚKDE JINDE POMOHLI.

* * *

Kafkovy experimenty se nezaměřovaly jen na nemocné. S pomocí svých subjektů (médií) byl také schopen najít zloděje, vystopovat vraha, hledat nezvěstné a do značné míry i předpovídat budoucí události.

CELÝM SVÝM DÍLEM SE KAFKA SNAŽIL PŘEKROČIL HRANICE SOUČASNÝCH VĚDECKÝCH MOŽNOSTÍ. SNAŽIL SE DOSÁHNOUT TOHO, ABY ČLOVĚK PROZKOUMAL ČI POCHOPIL TO, CO SE DOSUD BĚŽNÝMI VĚDECKÝMI PROSTŘEDKY NEPODAŘILO.

Zdroj: časopis MEDIUM. č. 9/2002